V roce 2000 jsem měl to štěstí pracovat s jedinou přeživší skupinou Kihansi na světě Stříkané ropuchy (Nectophrynoides asperginis ). Naposledy spatřeni ve volné přírodě v roce 2004 a brzy poté prohlášeni za vyhynulé v přírodě představovalo 499 jedinců poslaných do Zoo Bronx a Toledo poslední šanci tohoto druhu. Nedávno (srpen 2010) jsem obdržel příjemnou zprávu, že skupina byla poslána zpět do Tanzanie za účelem možného znovuzavedení.
Žlutá ropucha Kihansi Spray Toad byla „objevena“ teprve v roce 1996 a celý její rozsah – pouhých 5 akrů v oblasti byla omezena na rozstřikovanou zónu vodopádu v soutěsce Kihansi v Tanzanii. V roce 1999 byla poblíž postavena přehrada považovaná za životně důležitou pro ekonomiku Tanzanie...která zničila rozprašovací zónu a uzavřela osud ropuchy.
V Zoo Bronx jsme byli schopni splnit požadavky našich nepatrných hostů na teplotu a vlhkost, ale krmení představovalo dilema. Dospělci jsou droboučcí – 2 by se mohli snadno usadit na můj nehet – a rodí živé, plně utvářené malé ropuchy (není zde stádium pulce). Jsou neuvěřitelně malé (jedna samice by jich snesla 25 najednou) – těžko je ani vidět, tím méně krmiva; cvrčci špendlíkové hlavičky byli pro mnoho novorozenců příliš velcí!
Spoléhali jsme především na živinami nabité špendlíkové hlavičky, ocásky (drobný hmyz) a ovocné mušky, ale obával jsem se, že to nezahrnuje vyváženou stravu. Sbíral jsem drobné bezobratlé živočichy na listech (nově vylíhlé mnohonožky, háďátka, mravence atd.) a krmil jsem jimi ropuchy, kdykoli to bylo možné. Informace o sběru bezobratlých z podestýlky najdete v níže uvedeném článku – jsou neocenitelným zdrojem potravy pro jedovaté žáby, mantelly, mláďata skinků a další drobné herpy.
Všechno šlo dobře a populace ropuchy sprejerské v zajetí, chovaná v Zoo Toledo a Bronx, nyní činí více než 6 500.
100 jedinců, kteří byli vráceni do Tanzanie, žije v propagačním centru v Dar es Salaamu. V bývalém biotopu ropuch se instaluje sprinklerový systém...jakmile bude důkladně otestován a budou sledovány podmínky prostředí, bude možné ropuchy doufejme znovu vysadit do volné přírody.
Divocí králíci obvykle žijí v oblasti o rozloze 5 akrů. Jejich strava sestává především z pojídání trávy a dalších přízemních rostlin. Po ledu a sněžení však k těmto zdrojům potravy nemají přístup. V zimě králíci přijímají více zdrojů potravy na bázi dřeva, jako je kůra stromů, větvičky a jehličí.
Když vezmeme v úvahu křečka, malého hlodavce, který se často vyskytuje v obchodech se zvířaty, existuje tolik míst, kam nás naše mysl může zanést. Před námi se mihnou rozkošné obrázky vousatých chlupáčů s líčky plnými jídla, vesele pobíhajících na kolečku a radostně se zavrtávajících do hoblin. Křeč