Myslím, že začnu tím, že představím vašim čtenářům členy mé rodiny.
Jmenuji se Uila, jsem ženatý s láskou svého života, Antonem. Než vám povím příběh naší kočky, musím vám říct trochu toho našeho.
Potkali jsme se on-line, v říjnu 2008, plánoval jsem na dva měsíce navštívit příbuzné ve Švýcarsku a neměl jsem žádné přátele v Evropě, tak jsem na skype přidal pár náhodných lidí ze Švýcarska a Německa (kluci a děvčata, opravdu byl až po přátelství), jeden z těch náhodných kontaktů se ukázal být Anton.
Mluvili jsme spolu 2 měsíce, než jsem odjel z teplé Brazílie do studeného Švýcarska, do té doby jsme se rozhodli setkat se osobně. Snažil jsem se přesvědčit svou tetu a strýce, že není sériový vrah, a nepodařilo se mi to. Chtěli se s ním setkat, a tak to udělali, ve stejný den a ve stejný okamžik jako já, mysli na to. Vyslechli ho, získali adresu a jméno pěti generací zpět na straně jeho matky i otce (zde z mé strany možná trochu nadsázky) a nakonec dospěli k závěru, že internet může mít někdy milé lidi. Buď to, nebo tohle dítě Anton bylo výjimkou z pravidla sériového vraha/stalkera/podivína.
Začali jsme spolu chodit ve stejný den, kdy jsme se osobně potkali, 27. prosince 2008, přesně po téměř měsíci, 26. ledna 2009, jsme se oficiálně stali přítelem a přítelkyní.
V únoru jsem se vrátil do Amazonie, odkud pocházím z Brazílie a kde jsem prožil celý život. Pět měsíců poté, co jsem přijel do Německa navštívit Antona na jeden měsíc (během kterého jsme si užili úžasný čas, včetně výletu do Paříže, kterým mě překvapil jako dárek na oslavu našich 6 společných měsíců) a znovu se vrátil do Brazílie. Šest měsíců poté, v lednu 2010, jsem se přestěhoval do Německa a přestěhovali jsme se spolu.
Tady toho hodně přeskočím, koneckonců jsme se dostali do bodu příběhu, kdy jsme oba ve stejné zemi, a o našich kočkách ještě musím mluvit!
Požádal mě o ruku, bylo to opravdu romantické. Položil otázku pomocí pomocných LED světel, které vyrobil na zahradě. Zde je odkaz na video, pokud ho někdo chce vidět:
http://youtu.be/x_e4xsY-1A4Vzali jsme se 02.02.2012.
V dubnu 2012 jsme se přestěhovali do většího bytu, už s plánem adoptovat si mazlíčka. Ukázalo se, že náš pronajímatel nepovoluje psy, zvíře, které jsem měl celý život, ale kočky ano. Nikdy jsem neměl kočky, protože můj otec má astma, tak jsem začal s výzkumem.
Během mého bádání jsem jednoho dne vygoogloval plemeno mazlivých koček nebo něco podobného a jedním z prvních výsledků byl web o ragdollech.
Od té doby, co jsem četl první slova o tomto plemeni, a od té doby, co jsem viděl úplně první obrázek kočky ragdoll, věděl jsem, že tohle je kočka pro mě. Mám ráda větší mazlíčky, takže je můžu lépe obejmout, aniž bych se bála je zlomit, takže zjištění, že ragdollové jsou kočka velkého plemene, bylo bonusové body. Dalším krokem bylo najít chovatele ragdollů v Německu. Toužil jsem po zvuku tlapek pobíhajících po bytě, ale výběr chovatele si dal na čas, koneckonců to byl závazek možná na více než 15 let, musel jsem se ujistit, že je to ten správný chovatel.
Chovatelem v případě je Tramuntana Ragdolls v Kolíně nad Rýnem v Německu.
Vyrazili jsme s manželem na výlet, abychom se seznámili s koťaty a vybrali ta, která budou naše. Volba padla za nás, vybrala si nás dvě koťátka ze stejného vrhu. Jen jsme je museli pojmenovat, ale už jsme vybrali jména:Elvis a Einstein.
Obrázek z prvního okamžiku, kdy jsme je viděli, Einstein je ten, kdo na obrázku spí, a Elvis je ten s očima dokořán.
Další obrázek z prvního okamžiku, kdy jsme je viděli, Einstein leží a Elvis sedí.
Založil jsem si blog, hlavně proto, abych měl kde ventilovat, zatímco dny do přivézt je domů šlo neuvěřitelně pomalu, ale pak jsem dál přidávala věci o nich, o mně, o mém poslání udělat z mého bytu domov, který potěší nejen mě a mého manžela, ale i koťátka. Webové stránky floppy cats a moderncat.net mi daly skvělé tipy na tuto pokračující cestu.
Chovatel by nám poslal jejich fotky a řekl nám, jak se měli. Můj manžel a já jsme se drželi každé sebemenší informace o našich dětech. Během naší návštěvy jsme viděli, že Elvis byl aktivnější a Einstein plachý (nebo rezervovaný, i když? když se to dá říct o malém koťátku), takže jejich osobnosti zářily už od malička. Bylo jim asi 8 týdnů, když jsme je poprvé (a zatím jen zatím) viděli.
Dostali se domů a každý den od té doby byl požehnáním, jakkoli to zní banálně. S manželem máme opravdu štěstí, že je v životě máme. Jsou krásné, poddajné, mazlivé, sledují nás, prosí o škrábance... jsou prostě mnohem víc, než jsme kdy mohli doufat.
Právě jsem si všiml, že na všech jejich společných obrázcích, které jsem zaslal, je Einstein ten vlevo a Elvis vpravo. Náhoda?
Je legrační dívat se na jejich obrázky, když vyrůstají a vidět ty trapné časy, kdy vypadají hubeně, protože rostly jako plevel, doby, kdy byly tak malí, že jsem je oba mohl nosit na jedné ruce... teď jsou velké a vyrostli do vlastní kůže.
Einstein býval ten chlupatý z těch dvou, teď to Elvis dohnal.
Jedna z věcí, kterou miluji/miluji nejvíc, je vidět jejich znaky, které se pomalu ukazují jako skryté tajemství, které čeká na objevení.
Tento snímek byl pořízen v prosinci 2012, bylo jim zde asi 9 a půl měsíce, a přesto už je vidět, jak moc se jejich znaky již vyvinuly. Einstein je ten vlevo a Elvis je ten vpravo (stejně jako na všech předchozích obrázcích, které jsem poslal! Opravdu jsem si toho vzoru nevšiml, dokud jsem všechny ty obrázky nedal dohromady, takže mi promiňte, že to zmiňuji dvakrát! lol )
Elvis a Einstein jsou pro mého manžela a já opravdu víc než jen mazlíčci, jsou to rodina. Jsou to naše děti, naše první společné děti. Rozmazlujeme je prohnilé, jak jen můžeme, a oni na oplátku rozmazlují nás, s láskou a štěstím při sledování jejich dovádění. Po naší cestě vztahu na dálku, slzách odloučení, naše životy jsou takové, jaké by měly být, naše malá rodina už začala s našimi ragdoll dvojčaty.
Rád odpovím na jakékoli otázky, které můžete mít, buď zde nebo na mém blogu. Děkuji za čas, který jste strávili čtením toho všeho, a děkuji Jenny zde na disketových kočkách za tuto příležitost předvést moje miminka.
Hodně lásky,
Uila, neboli bláznivá kočičí dáma ragdoll, Anton, Einstein a Elvis.
Rok 2015 byl pro mě špatný rok, ztratil jsem svého nejlepšího přítele, o měsíce později svou matku a o týden později jsem ztratil milovanou kočku, kterou pro mě adoptovala. AnnaBelly sice nebyla ragdoll, ale mohla být, s dlouhou chlupatou černou a bílou srstí a nejklidnějším chováním, takže ji mohl
Ragdoll Heaven Můj úvod do Ragdoll Heaven proběhl prostřednictvím skvělého gentlemana jménem Bailey Griggs. Netušila jsem, že navždy změní můj život. Žil jsem v Houstonu v Texasu se svým milovaným malým kníračem Kasey. Chodili jsme na procházky do bytového komplexu a občas míjeli krásnou dlouhosr