Audi – Ragdoll týdne

Jak jsem získal své Audi
(Ne auto, moje kočka Ragdoll!)

Všechno to začalo v polovině roku 2011, když moje milá kočka Serena onemocněla. Serena byla záchrana a právě jí bylo 6 let. Připomínala směs siamské nebo ragdollové. Bohužel, od chvíle, kdy se začala chovat nemocně, do chvíle, kdy musela být uspána, bylo jen pár měsíců. Měla rakovinu v ústech, a přestože mě to bolelo na srdci a duši, nemohl jsem ji nechat trpět k smrti. Rozloučil jsem se se svou milou dívkou a měsíc jsem byl ve strašlivém panáku. Ještě dnes mi při pomyšlení na ni vhání slzy do očí. Brzy jsem si uvědomil, že potřebuji c společnost jiné kočky. Od doby, kdy jsem byl v plenkách, jsem neustále měl kočičího přítele a věděl jsem, že mi přinese útěchu, když budu mít rozmazaný obličej, ke kterému se znovu přitulím. Začínám zkoumat plemena koček a napadla mě podobnost ragdollů s mou drahocennou Serenou. Od té chvíle jsem zkoumal Ragdoll, jako by to byla moje životní povinnost. Našel jsem chovatele a své kotě a moje srdce se začalo uzdravovat. Bohužel, než jsem stihla pořádně oslavit své nové kotě, chovatel mi poslal e-mail a oznámil mi hrozné zprávy. Řekl, že moje kotě zemřelo. Můj svět se znovu zhroutil. Dvakrát během několika měsíců bylo mé srdce zlomeno až do morku kostí. Bála jsem se začít hledat další kotě, kdyby se vesmír rozhodl, že mi ho znovu vezme. Plakal jsem ke své rodině o podporu a radu a oni řekli, ať pokračuji v hledání a najdu, co potřebuji. A pak jsem to udělal.

Narazil jsem necelé 2 hodiny od mého domova na dalšího chovatele Ragdollů, kterému zbylo pouze jedno kotě. Žena. Modrooký, tuleň dvoubarevný čtyřnohý anděl. Chovatel (Sunny Shores Ragdolls) ji pojmenoval Cairnn a bylo jí 6 týdnů. Narodila se 20. října 2011 a chovatelka řekla, že si ji můžu vzít domů v lednu 2012. Moje srdce už nebylo tak těžké smutkem. Světlo mého života se brzy uhnízdí v mém náručí. Každý týden jsem si od chovatele vyžádal fotky mého milého koťátka a usmíval jsem se při pohledu na její fotku online. Přišel leden a byl čas pořídit si moji holčičku! Věděl jsem, že si nenechám její jméno Cairnn, ale stále jsem přemýšlel, jak jí říkat. Nízká a hle, tato malá chmýří by sama navrhla jednu. Cestou domů jsem se zastavil v obchodě a malé kotě uvnitř svého zbrusu nového nosiče vytvořilo nechutný nepořádek větší než ona sama. Ještě nikdy v životě jsem nebyl tak vyšinutý a neumřel smíchy zároveň. Vzal jsem džbán s vodou a pomocí papírových kelímků jsem ji očistil. Vyčistil jsem nosič a pár míst na koženém sedadle mého Audi a byli jsme zpátky Domov. Právě ten okamžik rozhodl o jejím jménu. Jmenuje se Audi.

Audi je od té doby můj malý parťák. V říjnu jí byly 2 roky. Pronásleduje mě všude, kam jdu, jako můj stín. Chodí za mnou do postele, spí tam celou noc, a když se probudím, leží mi u nohou. Jsem pozdní spánek a ona obvykle ještě spí, když vstanu! Ale pokud se náhodou probudí jako první, ujistí se, že vím, že je připravená na snídani! Cvrliká na mě, dokud ji nesleduji dole. Cvrlikání je neuvěřitelně chytrý způsob, jak přimět člověka, aby dělal, co si kočka přeje. Je to příliš rozkošné na to, abyste to ignorovali, a nezlobí vás to jako některé kočky, které „kočí“ nebo křičí. Někdy se probudím a najdu u nohou své postele hračku myši, což znamená, že můj okouzlující chlupatý přítel šel přes noc „na lov“ dolů a „ulovil“ mi dárek. Jindy, když se chystám odejít do práce nebo do školy, zaútočí na mou nohu v zoufalé snaze mě přimět, abych zůstal a hrál si s ní. Její nejoblíbenější věcí všech dob je plastová taška. Stráví hodiny hraním a podřimováním v jakékoli tašce najde...ať už se do toho hodí nebo ne! Když byla ještě kotě, měla zálibu najít jakoukoli přikrývku, prostěradlo, přikrývku nebo polštář a zavrtat se do ní tak, že jí zůstalo jen oko.
Je to hystericky zábavná, podmanivá dušička. Vždy mě udrží v úsměvu. Je to moje nejlepší kamarádka. Je skutečně darem z nebe, aby uzdravila mé srdce a pomohla mi vzkvétat.