Ahoj! Nedávno jsem odeslal příběh o Rajahovi a několikrát jsem se zmínil o jeho sestře. V tu chvíli byla ještě plachá a docela se schovávala. Od té doby však OPRAVDU vylezla ze své ulity a myslím, že je načase, abych se podělil o příběh malé Maggie! Přiložil jsem několik fotografií (nepřipojily by se bohužel v pořadí, v jakém jsem je chtěl), a také video.
Někteří z vás si možná pamatují příběh o Rajahovi z 12. června 2017 – Rajah a jeho sestra byli zachráněni z útulku vzdáleného asi dvě hodiny ode mě. Narazil jsem na jejich fotky na stránce Petfinder útulku a vyběhl jsem z kanceláře, abych se s nimi setkal tak rychle, že jsem si myslel, že jsem za sebou nechal stopu prachu. . . Roky jsem doufal, že zachráním Ragdolla, a cítil jsem tak silné spojení s těmito dětmi! Původně jsem zamýšlel adoptovat jednu (1) kočku. Opakuji, JEDEN Ragdoll. Singl. Uno. A teď začnu příběh DRUHÉ Ragdoll, kterou jsem toho dne adoptoval... jmenuje se Maggie the Raggie.
Slečna Maggie zpočátku opravdu nebyla nervózní nebo plachá kočka. Nikdy nezapomenu na svůj první dojem z ní – byla jako malá princezna bojovnice. Rajah (její bratr) mi byl předán, zatímco Maggie byla předána mému příteli, aby ho podržel pro fotku. Rajah byl tak nervózní, až se třásl. Hladil jsem ho a snažil se ho utěšit, když jsem si všiml, že ho Maggie velmi upřeně pozoruje. Vstala a přešla přímo přes klín mého přítele, aby se usadila vedle svého bratra, a položila svou malou hlavu na jeho záda. Byla jako jeho malá ochránkyně.
Po vyfocení dáme každou kočku do jednotlivých přepravek. Postavili jsme je čelem k sobě na podlahových prknech zadního sedadla na dlouhou (2hodinovou) cestu domů. Nyní, zatímco Rajah mňoukal, dokud jsem si ho nepoložil na klín, Maggie (která byla v tuto chvíli nejmenovaná) spala. SPALA. Celou cestu domů, lidi. Dokonce spala přes naši čerpací stanici / zastávku McDonald's. Prospala Rajahovy pokusy ukrást naše hranolky. Pořád jsme mluvili o tom, jak klidně vypadala!
Jakmile jsme je dostali domů, bylo okamžitě jasné, že Maggie (v tuto chvíli No-Name) bude nezávislejší než její bratr. „Nemluvila“ s námi, nechodila za námi po domě a zpočátku se opravdu nerada tulila. Ve skutečnosti většinou jen zůstala pod postelí asi dva týdny. Přišla se najíst a použít bednu a občas se přitulit ke svému bratrovi, ale to bylo tak vše. Párkrát jsem ji přistihl při "The Flop" (viz níže), ale bylo to, jako by neměla jinou osobnost než být Little Miss Independent.
TAK jsme bojovali s jejím pojmenováním, většinou proto, že se k ní nic „nehodilo“. Neukázala nám žádné zvláštnosti. Bylo to skoro, jako by mě na chvíli odmítala dovolit, abych byl jejím člověkem, ale cítil jsem se tak špatně, že jsem ji nepojmenoval, když byla Rajah okamžitě jmenována. Myslím, že jsme pro ni prošli možná 8-10 jmen během asi 2 týdnů. Anabelle, Belle, Rose, Harper, Arya, Jasmine atd. Nikdy nepotvrdila naše hovory (Rajah přiběhne, jakmile s ním navážu oční kontakt.) a nikdy se nezdála být úplně vyrovnaná během prvních 2 týdnů. Abych byl upřímný, zpočátku jsem se ptal, jestli jsem ji měl adoptovat nebo ne, protože se prostě nezdála... šťastná. Jsem si jistý, že jste všichni slyšeli úsloví o kočkách, které si vybírají své majitele... Rajah si mě absolutně vybral. Maggie si mě nevybrala. (Nejprve.)
A pak jsem jednoho večera ležel v posteli a přitulil se k Rajah, když malý No-Name vyskočil na postel, podíval se mi přímo do očí a ŠPETNĚL na mě. Cvrlikala. Jako kočka pták. Pak se svalila, odhalila své břicho a podívala se na mě s vyplazeným jazýčkem. Byl to ten nejroztomilejší displej, jaký jsem KDY viděl. Okamžitě jsem napsala SMS svému příteli a řekla:"Maggie the Raggie!" To byl okamžik, kdy mě Maggie přijala jako svého člověka, a byl to také okamžik, kdy jsem přesně věděl, jak ji pojmenovat. Ještě mě úplně nemilovala, ale přijala mě. Měli jsme asi 2-3 dobré dny s Maggie Raggie, než to VŠECHNO šlo na den nebo dva do pekla…
Všiml jsem si (teď, když mě Maggie nechala neustále hladit), že měla na kůži pár boulí. Jeden na zádech a jeden na boku. Připadalo mi to jako lidský pupínek. Domluvila jsem se na víkend s veterinářem a hlídala jsem to. Pak jsem jednoho dne, ke konci 2. týdne, přišel domů z práce a zjistil jsem, že její břicho je pokryto vyrážkou! Poté jsem zavolal nejbližšímu 24hodinovému veterináři – asi 45 minut cesty – protože bylo asi 20:00, než jsem to objevil.
Po vysvětlení vyrážky veterináři mi bylo řečeno, že to pravděpodobně nebylo , ale že to evidentně nemohli zaručit. Bála jsem se, že se uprostřed noci zhorší a že se stane něco strašného, než ji dostanu k přivolanému veterináři. Tak jsem ji sbalil do jejího malého nosiče s Rajah's ducky (PetLinks – ta, kterou nosí a schovává před sestrou a mnou), aby cítila svého bratra, a odvezl ji k veterináři. Maggie byla na veterině TAK dobrá, ale TAK vyděšená. V jednu chvíli jsem ji zvedl, aby si veterinář mohl dobře prohlédnout vyrážku (když ji zvednu, kulhá – Rajah to nedělá), a když veterinář skončil, přiložil jsem si ji k hrudi a ona stál tam a objímal mě asi 30 sekund (LOL — včetně fotografie). Rozhodně stmelující moment pro Human-Mom a Fur-Baby. Podívala se na mě jako:„Víš co, člověče? Jsi v pořádku."
Maggie má zjevně citlivou pokožku a její holá kůže (kde ji útulek oholil, aby zkontroloval jizvu po stříkání) proti zaprášené podlaze pod mou postelí ve směsi s častým ošetřováním (stres) způsobila vyrážku. Dali jí tedy injekci antibiotik a několik pokynů, jak udržovat oblast v čistotě. Překvapivě se neskrývala, když jsme se vrátili domů - vystoupila z nosiče, očichala se, pozdravila svého bratra a okamžitě usnula v naší hromádce tří těl (Já, Rajah, Maggie). Po návštěvě veterináře si vážně myslím, že jsem si domů přinesl jinou kočku – Maggiino milující dvojče.
Nyní je polovina 4. týdne a Maggie nemůže být milejší! Je to absolutní zlatíčko a rozhodně je to ranní mazlíček. Ve skutečnosti se se mnou mazlí víc než Rajah! Ona je také blázen – všude plácá, vyplázne svůj malý jazyk a celou dobu dělá vzduchové sušenky. Je prostě zábavné se na ni dívat! Myslím, že MagRags má nějaké problémy s důvěrou v lidi, zvláště když byla ponechána v útulku kvůli „zmenšení“ chovatele (alespoň takový příběh máme). Skoro jako by to trvalo další masivní, stresující událost, kdy jsem ZŮSTALA, než si uvědomila, že je doma. Poslední velká stresující událost v jejím životě ji opustila bez domova, takže možná jen potřebovala vidět, že na konci dne se k ní stále vracím. Takže teď, když znám její osobnost trochu lépe... pojďme si promluvit o Maggie Miss Raggie:
A to je sklad mé Maggie Mae. Děkuji mnohokrát za přečtení! Tato dvě miminka se tak pěkně zahřívají a vylézají z ulity. Mám je už skoro 4 týdny a nedokážu si představit, jak jsem bez nich kdy žil! Připadá mi, jako by byli celou dobu moji – Maggie Mae Grinch a Rajah Bear the Silver Lion.
Máte kotě nebo kočku Ragdoll? Zvažte odeslání své kočky! Pokyny k odeslání Ragdoll of the Week
Někteří lidé si dávají novoroční předsevzetí, že budou jíst zdravěji, přestat kouřit nebo zlepšit svou kondici. Letos je mým předsevzetím zlepšit své štěstí. Nejlepší rozhodnutí, které jsem zatím na své cestě za štěstím udělal, přichází v podobě sedmikilového chlupatého tvora jménem Ava. V polovině
Skye – Ragdoll týdne Toto je Skye, moje krásná holčička. Po letech, kdy jsem toužila po dítěti, mi lékaři řekli, že to bude prakticky nemožné, že mi ve 27 letech byla diagnostikována raná stádia rakoviny děložního čípku a po dlouhé léčbě moje tělo nemůže mít dítě, byla jsem smutná, ale můj manžel ř
