Gobbler – Floppycat of the Week

Odesláno ve čtvrtek 3. června 2021

I když Gobbler není obvyklé kočičí jméno, je to jméno, které moje královna měla v Humane Society 9 měsíců, než jsem ji přivedl domů, aby začala nový život. Byl jsem tam dobrovolníkem a v té době jsem jí už skoro rok říkal Gobbler a nedokázal jsem si ji představit jako někoho jiného.

Gobbler je krásná kočka a mnoho lidí se o ni zajímalo, ale své rozhovory by totálně zničila tím, že by se zakousla tím nejsilnějším a nejintenzivnějším kousnutím, jaké jste kdy od kočky měli. Vaše končetina cítila vibrace a vy byste měli týden modřiny.

S Gobblerem to bylo "smrtící kousnutí" nebo nic, nic mezi tím nebylo! Nikdo neznal její původ, protože byla zbloudilá. Sebrali ji na rohu venkovské ulice a přinesli ji do útulku. Bylo jí odhadováno něco málo přes 2 roky a už měla vepředu ocásky a kastrovanou. Devět měsíců si ji nikdo nepřišel a nikdo ji ani neadoptoval.

I když jsem skrz naskrz milovnicí koček, od té doby, co jsem se před 3 lety odstěhovala z domu mých rodičů, jsem si vlastní kočku ještě neadoptovala. Cítil jsem, že jsem příliš zaneprázdněn a nemohu věnovat dostatek času domácímu mazlíčkovi. Maminka si ale všimla, jak často jsem mluvil o Gobblerovi a na Vánoce mi Ježíšek (drápy?) dal šek, který byl záhadně ve výši adopčního poplatku do útulku. Gobbler se se mnou vrátil domů 4. ledna 2010.

Gobblerovi je nyní 14 let a posledních 11 let jsme byli spolu. Celý svůj život jsem měl širokou škálu koček, takže vězte, že jsem provedl svůj výzkum, když říkám, že to byla purrfect kočka. Nic nezničila, vždy využívá pelíšek, na jídlo mě nikdy nebudí, je hravá, ráda se tulí, je lehký jedlík a sama se udržuje ve formě, má krásnou srst a zabírá velká péče (protože jsou části, kterých se nemohu dotknout!), a až do loňského roku byly její lékařské potřeby minimální, stačilo jen její každoroční podávání. Ona je také docela mluvící. Nadevše mě miluje a je mi z celého srdce věrná. Mám pocit, že si rozhodně vybrala správného člověka pro své dlouhodobé potřeby.

Má různé hůlkové hračky, kterým říkám modrá věc, nová modrá věc, fialová věc, zelená věc atd. Její první hračka byla modrá věc, která také pocházela od mé matky. Navzdory všem ostatním hračkám, které se od té doby objevily, se vždy vrátí k tahání modrých věcí a kňučení. Také ječí, když jde kolem s cinkajícími rybami v ústech. Od té doby, co byla v útulku, je velkým fanouškem cinkajících hraček. Měli byste ji vidět honit znělku. Je to, jako by právě sprintovala a míč jí magicky při každém kroku zůstal přilepený na předních tlapkách. Navzdory všemu takovému jednání je profesionálkou v podřimování; zvláště na slunci.

Gobs je domácí kočka, ale je to kočka na dvorku. Beze mě nesmí ven. Půjde žvýkat trávu a stébla ptáků, veverky a můry. Je zábavné vidět její velkou, chlupatou tlapu, jak ze vzduchu plácá ošklivého, chlupatého čmeláka. Jednou se objevila toulavá kočka a – protože kočky nesnáší – běžela přímo pro něj! zakřičel jsem a ona se otočila a vběhla do domu. Je to ta nejlepší holka! Její venkovní dobrodružství se hodí k focení, i když ji netěší, že jí neustále dávám před obličej „tu cvakavou věc“.

I když nikdy nebyla velkým fanouškem jídla, šílí se po pamlscích Temptations a také po kapsách na pilulky Greenies. Je to holka z ryb, takže jí dávám příchutě lososa a tuňáka, kdykoli můžu. Také byla velmi dobrá v tom, že až na pár výjimek nežebrala o lidské jídlo. SALÁT!!! Povalí mě, aby se dostala k mému salátu. Má také ráda obědové maso, zázvorové lupínky, rohlíky a máslo. Každý den si myslí, že má ráda mléko, a pak každý den, když jí nějaké dám, ohrne nos a odejde.

V srpnu 2020 jsem několik dní pozoroval její dýchání a říkal jsem si:„Takhle normálně dýchá? Připadalo mi to divné a rychlé a celé její tělo se pohybovalo, ale nikdy jsem nevěnoval pozornost jejímu dýchání. Po víkendu jsem měl obavy a v pondělí odpoledne jsem ji vzal na pohotovost. Pleurální výpotek – tekutina v hrudní dutině – způsoboval její omezené dýchání. Vypustili tekutinu, ale měla v hrudi velkou hmotu, která tekutinu způsobila. Tím začala dlouhá cesta hledání kočičího onkologa a cestování na týdenní návštěvy chemoterapie. Zmínil jsem se, že nenávidí auto a být ve své přepravce? Pro ani jednoho z nás to nebyl zábavný čas.

Několik měsíců byla v remisi, ale v březnu veterinář řekl, že masa je zpět a je odolná vůči chemoterapeutickým lékům. Bylo načase nechat ji doma a udělat ji pohodlnou a šťastnou.

Nyní je to o 2 a půl měsíce později a já jsem z ní každý den troska. Nejen proto, že ji brzy ztratím, ale protože nedokážu říct, jak se cítí. Je to neustálá smršť duševních her, myslí si, že se zdá nepohodlná a dýchá příliš rychle, a o pár hodin později je šťastná a honí na dvoře veverky. Bez ohledu na to, jak velké mučení to je, pro svou královnu bych udělal cokoliv a jsem rád, že mohu naplnit její dny dobrými časy.

Zatímco pandemie COVID-19 byla tragická všude kolem, načasování nemohlo být pro mě a Gobblera lepší. Po celou dobu jejího utrpení s lymfomem jsem pracoval z domova, takže jsem ji mohl brát na všechny schůzky, podávat jí všechny léky ve správný čas (v jednu chvíli to byly 4 pilulky denně!) a sledovat a utěšovat ji po celou dobu. den. Nedovedu si představit, jaký by to byl zážitek, kdybych musel být pryč v kanceláři, myslet na ni celý den a nevěděl bych, co se děje. Jsem vděčný, že jsem s ní mohl strávit tolik času v jejím posledním roce nebo dvou životě.

Již více než 11 let mi tato purrfect kočka přináší takovou radost a nikdy mě neopustila. Jsem velmi rád, že to zvládla alespoň do června, protože prostě miluje svá venkovní dobrodružství. Ona a já budeme dobrodružství každý den, dokud ona už nebude moci. Jsem vděčný za každý okamžik, který do té doby máme.

Aktualizovat

Bohužel Gobbler zemřel 26. června 2021. Čtyři dny předtím se začala zdát nepohodlnější. Před dvěma dny se ráno chovala podivně a pak se schovala za závěs vedle své popelnice. Zavolal jsem, abych si doma domluvil schůzku na eutanazii. Ujistil jsem se, že se vejde do pojídání pamlsků, pronásledování můr a slídění po dvorku, kolik chtěla (což nebylo mnoho), dokud nepřišel čas. Prošla kolem, zatímco se přitulila k mé noze na své oblíbené židli, na své oblíbené dece a vedle ní byla její oblíbená hračka. Srdce mě bude bolet věčnost, když jsem ji ztratil, ale jsem tak rád, že už nevidím, jak dýchá tak mělce a schovává se. Opravdu to ukazuje, jak moc je milujeme, že procházejí tak náročným procesem a jsme tu pro ně na každém kroku, až do konce.