Očkování je jedním z nejjednodušších a nejúčinnějších způsobů, jak pomoci vaší kočce žít dlouhý a zdravý život. Některým z nejběžnějších a smrtelných nemocí koček lze předejít každoročním (nebo i méně častým) přeočkováním. Samozřejmě ne každá kočka musí být očkována proti každé nemoci. Očkovací protokol pro vaše individuální zvíře by měl být založen na řadě faktorů včetně věku, historie, prostředí a životního stylu; to jsou jen některé z věcí, které byste měli probrat se svým veterinářem na každoroční schůzce vaší kočky. Vypracování očkovacího protokolu znamená rozhodnutí o tom, jaké vakcíny vaše kočka dostane a také v jakých časových intervalech budou vakcíny podávány. Abyste lépe porozuměli tomu, jak váš veterinář plánuje protokol vaší kočky, pomůže vám znát základy toho, jak vakcíny fungují a které jsou dostupné.
Očkování funguje tak, že stimuluje imunitní systém vaší kočky nebo kotěte proti konkrétnímu viru, bakteriím nebo jinému činiteli způsobujícímu onemocnění. Samotné vakcíny se skládají ze změněné nebo usmrcené formy organismu, která je schopna aktivovat buňky imunitního systému, ale ve skutečnosti nemůže způsobit onemocnění. Jakmile vaše kočka vytvoří imunitní odpověď proti vakcíně, bude mít potřebné protilátky, aby se mohla bránit v případě, že se setká se skutečným virem.
Obecně se koťata poprvé očkují kolem osmi nebo devíti týdnů věku. Před touto dobou koťata používají protilátky, které získá z mateřského mléka, a očkování není vyžadováno ani doporučeno. Mateřské protilátky mají tendenci slábnout ve dvou měsících věku, a to je okamžik, kdy musíte vy (a váš veterinář) zasáhnout, abyste zajistili, že vaše kočka zůstane chráněna. Po této počáteční sadě očkování se vaše kotě pravděpodobně vrátí na jednu nebo dvě další schůzky (s mezitím tři nebo čtyři týdny), aby dostalo přeočkování. Tyto časté přeočkování jsou nutné pouze tehdy, když kočka nebo kotě dostává očkování poprvé, poté většina vakcín vyžaduje pouze každoroční přeočkování. Ještě lepší je, že některé novější vakcíny budou vyžadovat posílení každé tři roky. Vaše kočka by samozřejmě měla být minimálně jednou ročně vyšetřena veterinářem.
Základní vakcinace pro kočky (která se doporučují téměř pro každou kočku) jsou pro ty nemoci, které jsou běžné, nakažlivé a závažné. Mezi ně patří mimo jiné vakcíny proti virové rinotracheitidě koček, kaliciviru koček a panleukopenii koček (také známou jako kočičí psinka). Očkování proti vzteklině je nejen doporučené, ale v mnoha oblastech i zákonem povinné. Vzhledem k tomu, že dnešní vakcíny mohou kombinovat více než jeden organismus, aplikace těchto základních očkování obvykle vyžaduje pouze dvě skutečné injekce (jedna proti vzteklině a jedna pro ostatní).
Kromě výše uvedených vakcín mohou být kočky ve vyšší rizikové kategorii očkovány proti několika dalším nemocem. Například vakcíny proti viru kočičí imunodeficience (FIV) a viru kočičí leukémie (FeLV) jsou často podávány kočkám, které tráví čas venku. Mezi další „vedlejší“ vakcíny patří vakcína proti kočičí chlamydióze a kočičí infekční peritonitidě.
Použití a potřeba všech výše uvedených vakcín se bude lišit na veterinárních klinikách a mezi regiony, protože určitá infekční agens jsou na některých místech běžnější než jiná. Je důležité prodiskutovat se svým veterinářem, které nemoci převládají v oblasti, ve které žijete, a tedy kterým může být vaše kočka vystavena.
Kočky jsou roztomilé a mazlivé a často chtějí trávit co nejvíce času tím, že se s námi mazlí a mazlí. Mnoho koček je tak přítulných, že se s námi chtějí mazlit, když jdeme na noc spát. Častou otázkou pro nového majitele kočky je, zda by nová kočka měla spát v rodinné posteli. Odpověď zní „možná“ a z
Jako majitelé koček samozřejmě chceme, aby naši mazlíčci byli co nejzdravější a žili co nejdéle. Někdy se však některé nemoci nebo problémy projeví až poté, co si kočku nebo kotě přivezeme domů. Jeden takový problém může nastat, když zavoláme naši kočku a ta nereaguje na náš hlas. Můžeme si myslet,