Zeptejte se veterináře:Poskytujeme nepotřebná očkování?

Téměř každý den se mě ptají na pokyny k očkování pro kočky. Příběhy o vakcínách, které způsobují nežádoucí reakce nebo jsou spojovány s hroznými komplikacemi, se stávají virovými, pak vidím v televizi příběhy o kojencích nemocných spalničkami a obrnou, jak se vrací. Vakcíny udržují naši společnost zdravou po dlouhou dobu a některé velmi hrozné nemoci se staly vzácnými. Ale jsou stále nutné?

Slyšel jsem tolik kontroverzí, že jsem strávil značný čas a přemýšlel formulováním doporučení ohledně vakcíny ve své nemocnici, zvažováním rizik a přínosů. Záplava návrhů, že jako společnost přeháníme vakcíny, mě dokonce přiměla k tomu, abych se blíže podíval na to, jak očkuji své lidské dítě.

Určitě bych vás mohl nudit statistikami ohledně šancí nakazit se nemocí, které lze předejít, oproti možnosti špatné reakce na očkování, ale můj osobní příběh na mě měl větší dopad a možná bude mít i na vás.

Adoptoval jsem kotě. Bylo to kotě smíšeného plemene, které vypadalo siamsky (narodilo se z kočky ve stodole, kterou mi dal jeden z mých asistentů). Každý, kdo mě zná, ví, že už přes 20 let chci siamskou kočku. Jen se mi nikdy nepodařilo ho získat, protože chci adoptovat a ne nakupovat. Byl jsem nadšený.

Toto malé kotě doprovázelo mě a psa každé ráno do práce a každou noc zpět domů. Když jsem ho adoptoval (jako děti v Disneylandu, které nedávno dostaly spalničky), nebyl dost starý na to, aby začal s vakcínami, když ke mně přišel.

Jednoho dne, když bylo kotě se mnou v práci, přiběhla paní s velmi malým oranžovým koťátkem, blízko smrti, a prosila nás, abychom ho ošetřili, i když ho právě našla. Jako milovníci zvířat jsme mu přispěchali na pomoc a zahájili nouzovou léčbu. Všichni v nemocnici udělali svůj díl, aby probudili zatoulané kotě, ale ono naposledy vydechlo v našem náručí. Pamatuji si, že mě napadlo, že moje nové kotě je v budově, a tak jsme si po nemocném koťátku myli ruce, protože jsme nevěděli, co se děje.

Nedlouho poté moje kotě začalo mít řídkou stolici a bylo mu trochu špatně. Nechtěl jíst ani si hrát. Začal jsem provádět testy a zavádět léčbu. Nebyl jsem příliš znepokojen, protože jako každý jsem si myslel, že všechny opravdu špatné nemoci jsou tak přeočkovány, že byly odstraněny, že? Když moje kotě začalo být nemocnější a já věděl, že dělám vše, co jsem mohl, rozhodl jsem se ho vzít do místního referenčního centra. Vyloučil jsem a léčil jsem všechny běžné věci a myslel jsem si, že potřebuji více péče, než jakou může poskytnout moje praktická lékařka – 24hodinová péče.

Když jsem s ním přijela, začali s dalšími testy a byli velmi milí, když viděli, že jsem rozpolcená mezi tím, že jsem kočičí máma a veterinářka. (Někdy prostě potřebujete nějaké oddělení, když je to vaše kožešinové dítě, a myslím, že o tom vědí všichni veterináři.) Byla jsem k tomuto kotěti připoutaná, protože vyžadovalo nepřetržitou péči několik dní, a tak bylo celou dobu se mnou.

Byl jsem šokován, když jsem se dozvěděl, že moje kotě (a velmi pravděpodobně to malé mrtvé kotě) bylo infikováno panleukopenií. Kočičí panleukopenie je součástí „základních“ vakcín navrhovaných pro všechny kočky a za 17 let praxe jsem nikdy předtím toto onemocnění nediagnostikoval.

Víte, když byly všechny kočky pravidelně očkovány, bylo to vzácné. Moje kotě ještě nebylo dost staré na to, aby bylo očkováno, ale pokud by se se všemi dospělými kočkami zacházelo tak, jak by mělo, bylo by to stále minulostí. Matka mého kotěte by mu dala určitou imunitu, aby ho přenesl, kdyby bylo dobře očkované. Mrtvé kotě by vůbec nebylo mrtvé, kdyby jeho matka byla očkována a celý tento bolestivý scénář by byl stále jen v učebnicích.

Moje kotě se nepodařilo zachránit. Po jeho případu jsem viděl dalších sedm. Přežili pouze ti, kteří dostali alespoň jedno očkování. Všichni ostatní zemřeli. Mám bolestnou a osobní odpověď na otázku, zda se jako profese přeočkujeme, a odpověď pro mě zní ne.

Je však důležité mít jistotu, že si váš veterinář uvědomuje vaše obavy. Stále jsem velmi opatrný ohledně značek a typů vakcín, které doporučuji a dávám, a řídím se zveřejněnými pokyny a přizpůsobuji očkovací protokol každé jednotlivé kočce a jejímu životnímu stylu. Komunikace s vlastním veterinářem je váš nejbezpečnější postup. Bude vědět, jaké nemoci jsou ve vaší oblasti největším rizikem, a pomůže vám rozhodnout, které vakcíny jsou pro vaši kočku nejvhodnější.