Kočky jsou velmi inteligentní zvířata, ale vidí a chápou svět úplně jinak než my. Také prožívají svět mnohem jinak než psi. A to sahá až k metodám, které používají k prožívání a rozpoznávání všeho kolem sebe, včetně ostatních koček. A my tomu vlastně moc nerozumíme. Máme pár dohadů, ale sečteno a podtrženo:nevíme jistě, zda kočky rozpoznávají jiné kočky nebo jiná zvířata, nebo zda je celý svět pro naše kočičí kamarády kočičí.
Nejlepší způsob, jak pochopit, zda kočky dokážou rozpoznat rozdíl mezi jinou kočkou a řekněme člověkem, je pozorovat jejich chování. Ale na rozdíl od psů, kočky naše pokusy vyvodit závěry z jejich činů mnohem obtížnější. Ať už se stýkají s jinou kočkou nebo se svým člověkem, kočky své chování příliš nemění. Kočky se ke svým lidem často chovají tak, jako by se mohly chovat ke své matce, jako bychom v jejich životech byli jen velkým a starostlivým kocourem.
Určuje to definitivně, že kočky nerozeznají rozdíl mezi člověkem a kočkou? Samozřejmě že ne. Ale jen z jejich chování je těžké říci, zda kočka zaznamenává rozdíly a rozhodla se své chování nezměnit, nebo zda si rozdílem skutečně není jistá.
Když vejdeme do místnosti, kde je pes, kočka a další člověk, naše oči jsou první věcí, která prozradí, že se díváme na 3 velmi odlišné druhy. Kočky nepoužívají oči k identifikaci stejným způsobem. Místo toho obvykle používají své nosy k identifikaci. A protože prostředí tolik ovlivňuje čich, může být pro kočky obtížné rozlišovat.
Kočka pozná svá koťátka při narození podle jejich jedinečného pachu a evidentně se o ně bude starat a chránit je. Poté, co jsou její koťata odstavena a odejdou od ní – možná proto, že je adoptovali jiní lidé – je možná nepozná. Jakmile se prostředí kotěte výrazně změnilo, změnil se i jeho pach, takže už je nelze identifikovat, dokonce ani jejich matka.
Kočičí čich je tak specializovaný smysl a neexistuje mnoho výzkumů, které bychom mohli udělat, abychom mu lépe porozuměli. I když kočka nepozná své konkrétní kotě, pozná, že je to kočka jen podle pachu? Na tyto otázky zatím nemáme odpovědi.
Vědci se také domnívají, že kočky mohou využívat to, čemu se říká fenotypová shoda. Pokud se od raného věku naučí rozpoznávat určitý pach jako rodinný pach, mohou být schopni vycítit příbuzné, i když se nikdy nepotkali. Vědci stále příliš nerozumí fenotypové shodě. Nevíme, zda shoda přichází proto, že kočka ze sebe cítí něco, co pozná u jiné? Nebo je v kočce při narození vtisknuto něco, co jí zanechává pocit jiných koček, které by s ní mohly souviset.
I když se však zdá, že kočky mají tyto schopnosti fenotypové shody, nezdá se, že by to změnilo jejich chování natolik výrazně, abychom získali jasnou představu o tom, jak moc rozpoznávají jiné kočky.
Studie publikovaná v Developmental Psychobiology naznačuje, že kočky rozpoznávají hlasy svých matek. Takže i když se zdá, že kočky rychle ztrácejí jakékoli rozpoznání pachů svých blízkých příbuzných, nemusí ztratit paměť svého hlasu tak rychle.
Studie přehrávala z reproduktoru nahrávky kočičí matky a také hlasy několika dalších koček. Vědci si všimli, že kočky vypadaly více zaujatě, a když zaslechly hlas své matky, přiblížily se k reproduktoru rychleji.
Byla to však jedna z mála studií, která zaznamenala to, o čem by tvrdili, že kočka něco „poznává“, a chování bylo tak jemné, že vypovídá o tom, jak těžké může být určit cokoli o tom, co se děje uvnitř hlavy kočky. Vědci popsali, že se zdálo, že kočky naslouchaly pozorněji, když slyšely hlas své matky. Také se k řečníkovi přiblížili rychleji a zdálo se, že u řečníka číhají delší dobu.
I když bychom rádi řekli, že další výzkum nakonec tento hlavolam objasní a definitivně prokáže, zda kočky dokážou rozpoznat jiné kočky, nejsme si jisti, že je to pravda. Kočkovité šelmy jsou tak tajemné, zvláštní a svéhlavé, že si nejsme jisti, že nás někdy pustí do svých hlav natolik, aby to úplně pochopili. A to je dobře. Jedním z důvodů, proč kočky tolik milujeme, je jejich tvrdohlavá, nezávislá stránka. Zdá se, že jsou schopni rozpoznat dobré přitulení. A to je opravdu vše, co potřebujeme, ne?
Zatímco majitelé psů při zodpovězení této otázky dvakrát nepřemýšlejí, majitelé koček se ptají – ‚zná moje kočka jejich jméno?‘ Lidé si mohou myslet, že kočky reagují na jejich jména, ale je to jen tón našeho hlasu, který přitahuje jejich pozornost? Je jejich reakce přímo přisuzována řeči našeho tě
Když se k nám domů dostane kotě, doufáme, že mu poskytneme ten nejlepší start do života. Chceme udělat, co je v našich silách, abychom zajistili jejich zdraví a štěstí, něco, pro co je správná socializace nezbytná . Ne všechny kočky však pocházejí z ideálních situací. Adopce kočky z útulku nebo doko
