Co se stane, když uvidíš něco nesnesitelně roztomilého? Stahují se svaly v horní části těla? Zvýší váš hlas o pár oktáv? Jste přemoženi touhou něco zmáčknout... NĚCO?
Možná si myslíte, že za touto snahou držet roztomilou věc tak blízko, že riskujete, že ji udusíte, je vaše touha chránit malé zvířátko, dítě atd. Co kdybychom vám řekli, že na toto téma byla provedena studie psychologů z Yale University a jejich závěry se mohou velmi lišit od toho, co si myslíte? Ať už souhlasíte nebo nesouhlasíte s jejich závěrem, jejich výsledky jsou nepopiratelně fascinující.
V roce 2013 psychologičky z Yale University Rebecca Dyer a Oriana Aragon zveřejnily výsledky své studie o „roztomilé agresi“ – o tom zvláštním nutkání mačkat, štípat nebo jinak agresivně manipulovat s něčím roztomilým z pouhého zbožňování. Například:"Mohl bych to štěně rozbít k smrti!" "Jsi tak roztomilý, chci ti ukousnout tváře!"; "Miluju svou kočku tak moc, mohl bych ho sníst!" A pokud se jim roztomilé zvířátko nedostanou do rukou, budou muset udělat něco jiného.
Vědci tedy měřili úroveň „roztomilé agrese“ svých účastníků tak, že jim ukázali prezentaci fotografií zvířat – některé vtipné, některé neutrální a některé roztomilé – a pak jim umožnili zacházet s bublinkovou fólií (aniž by jim řekli důvod). Podle Dyera a Aragona lze praskající bublinkovou fólii interpretovat jako výraz agrese. Ukázalo se, že lidé při pohledu na roztomilé fotografie vyskočili podstatně více bublin!
Pokud vidíme něco maličkého, rozkošného a bezmocného, proč to nutkání objímat, líbat, mačkat a/nebo kousat je, až to bolí? Výzkumníci nabízejí několik možných odpovědí na to, co pozorovali.
Vědci se domnívají, že fotografie inspirovaly vrozenou lidskou a hluboce procítěnou touhu starat se o zvíře a chránit ho, ale frustrace z toho, že to není možné, proměnila tuto intenzivní energii v něco poněkud agresivního, i když agrese nikdy není záměrem člověka. Stručně řečeno, hluboká touha milovat a chránit (odměňující pocit) se může trochu ztratit, zvláště pokud jsou prostředky k uskutečnění těchto tužeb nějak zmařeny.
Dalším možným důvodem, který vědci uvádějí, je, že příroda musí vždy omezit naše emoce (dokonce i ty pozitivní) a jejich následný energetický výdej. Pokud se tato pozitivní energie příliš vymkne kontrole, příroda reguluje přebytek energie tím, že výsledek bude negativní.
Tak co si myslíte? Zní vám to všechno věrohodně? Myslím, že si ponechám svůj úsudek, dokud nebudou odhaleny další důkazy. Mezitím budu s radostí dál přetěžovat své smysly vším roztomilým a mazlivým.
Odkazy:
Živá věda:Proč se zblázníme do roztomilosti
Vice:Proč chci rozdrtit roztomilá zvířátka
Protože koně jsou tak velcí a atletičtí tvorové, nejsou nijak zvlášť nízko v potravním řetězci, přestože mají velmi málo obranných mechanismů. I když určitě existují i jiná zvířata, která dokážou napadnout a zabít koně, máte mnohem méně starostí, když dojde na napadení koně ve srovnání s jinými ho
Představte si toto:Příroda volá, tak zamiřte do koupelny, abyste se postarali o své záležitosti. Náhle pod dveřmi vystřelí chlupatá tlapka a zachrastí jimi v rámu. Drápy se natahují a hledají něco, čeho by se mohly chytit. Zvenčí v sále do vaší duše proniká truchlivý, žalostný zvuk. Je to vaše kočka
