Jak si adoptovat nového mazlíčka:Tipy, které jsem se naučil těžce

Tento příspěvek pochází od Jenn Curran, která spoluvlastní novou pekárnu Fanny &Jane. Jen je členkou komediálních skupin Harvard Sailing Team a The Baldwins. Jen žije v Brooklynu se svým přítelem Kevinem a má dvě kočky. Více o Jen se můžete dozvědět na jejím blogu. V tomto příspěvku Jen sdílí, co se naučila o adopci koček…

„Když můj milovaný kocour Floyd nečekaně zemřel v mladém věku, věděl jsem, že velmi brzy adoptuji další kočku. Floyd byl tvrdohlavý, tvrdohlavý a někdy nepříjemný. A zničil řadu mých cennějších věcí. Ale byl také mazlivý, milující a tak velkolepý, že jsem si bez něj nedokázal představit život. Můj přítel a já máme to štěstí, že máme další úžasnou kočku jménem Chawser – něžného, ​​hravého mourovatka, který byl také velmi smutný, když zemřel jeho dobrý kamarád Floyd.

Jednoho nedělního odpoledne jsme vešli do adopčního centra s úmyslem odejít s dalším dospělým kocourem. Místo toho jsme odešli s koťátkem – úžasnou mainskou mývalí. Cítila se v mém náručí tak nepatrná, skoro křehká. nemohla jsem si pomoct. Téhož dne jsme si ji přivezli domů, velmi rádi, že máme v životě malou Kaiu.

Navzdory naší slunečné vyhlídce byly první dny přinejmenším těžké. Kaia nebyla šťastná ze svého nedávného přechodu a my také ne. Cesta metrem domů pro ni byl šok, Chawsera nenáviděla a odmítala se jí dotýkat. Ve skutečnosti strávila první večer u nás doma zhroucená v mém klíně v jakémsi traumatickém komatu. První týden žila ve svém nosiči, ven se odvážila, jen když jsme spali nebo nebyli doma. Zajímalo nás, jakými hroznými okolnostmi si prošla, že je tak nedůvěřivá a citlivá, a obávali jsme se, že se nikdy nepřizpůsobí. Bez ohledu na to, jak často jsme se ji snažili přemluvit nebo jak jemně jsme se ji snažili pohladit, nechtěla s námi mít nic společného.

Takže jsme byli šokováni, když se jedné noci o pár týdnů později náhle a bez okolků odvážila z koupelny ven! A do obýváku! Kde byli lidé! A další kočka! Prostě odešla, jako by tu také žila. Bylo to malé gesto, ale znamenalo to pro nás hodně. Navíc jsme si ji konečně pořádně prohlédli a byla naprosto nádherná, s dlouhým chlupatým ocasem, zajímavými znaky po celé hlavě a tlapkách a divokými, výraznými šedýma očima. Zřejmě jen potřebovala dělat věci svým vlastním tempem.

Kaia je už asi dva měsíce neochotnou, ale dobře živenou součástí naší rodiny a s radostí mohu oznámit, že se značně zahřála. Pořád je občas mrzutá a zvláštní, ale teď ráno klusá do naší postele, aby si odřela hlavu a poškrábala záda, a velmi ji zajímá všechno, co se kolem ní děje. Chawser a Kaia se perou, škrábou a koušou, ale jednou za modrého měsíce je přistihneme, jak se k sobě přitulují.

Během těch prvních těžkých týdnů bylo to nejlepší, co jsme pro Kaiu udělali, že jsme byli flexibilní vůči jejím náladám a potřebám. Nejhorší věc, kterou jsme pro ni udělali, bylo pokusit se ji donutit, aby se přizpůsobila rychleji, než byla ochotna.

I když nejsem odborník, v průběhu let jsem se z adopce koček hodně naučil, zejména z této nedávné výzvy. Takže zde je několik věcí, které jsem považoval za užitečné mít na paměti při adopci nového mazlíčka:

• Proveďte průzkum. Prozkoumejte adopční centra, přečtěte si recenze a získejte doporučení. Jakmile si vyberete domácího mazlíčka, prozkoumejte, o jaký druh zvířete jde a jaké zvláštní potřeby může mít. Pokud již máte jiného mazlíčka, prozkoumejte, jak tato dvě zvířata úspěšně představit – existují správné a špatné způsoby.
• Poslouchejte pozorně. Zjistěte si v adopčním centru co nejvíce informací o historii vašeho nového mazlíčka, abyste mohli předvídat jeho potřeby. Nezapomeňte velmi pozorně naslouchat všem konkrétním podrobnostem, které může adopční centrum poskytnout – cokoli od speciálních léků po stravovací návyky.
• Zavolejte svému veterináři. Jakmile si nového mazlíčka přivedete domů, domluvte si schůzku, aby se váš veterinář mohl s novým mazlíčkem setkat a posoudit jeho zdravotní stav.
• Buďte flexibilní a soucitní. Pokud se kočka v adopčním centru chová jedním způsobem, v novém domově se může chovat jinak, takže plánujte být flexibilní vůči jejím potřebám a přáním. Ve většině případů nebudete mít možnost přesně vědět, čím si toto zvíře prošlo, než skončí u vás doma. Pamatujte, že jakékoli podivné nebo špatné chování není její vina.
• Buďte pevní a důslední, ale nikdy ne děsiví. Tomuto zvířeti nezbývá nic jiného, ​​než vám svěřit svůj život. Je moudré uplatňovat svá pravidla v domácnosti co nejdříve, aby se to naučila, ale mějte na paměti, že v prvních dnech bude vyděšená a nejistá. Využijte tento čas k tomu, abyste byli pevní, vybudovali si důvěru a pomohli jí cítit se v novém domově bezpečně.
• Buďte k dispozici. Zejména pokud zavádíte svého nového mazlíčka do domova, kde již žije jiné zvíře, plánujte, že budete k dispozici, abyste pomohli s přechodem vašeho nového mazlíčka. Neadoptuj si ji a pak si vezmi dovolenou. I když žije prvních pár dní v prádelně, trávte čas v její přítomnosti, aby si mohla zvyknout na váš pach a vaše chování.
• Vzdejte se oblíbeného svetru. Dobře, nemusí to být oblíbený svetr, ale věnujte svému mazlíčkovi obnošený kousek svého oblečení – něco, co můžete dát blízko její misky s jídlem nebo kde kdy spí, takže vaše vůně je něco, co si spojuje s pocit uvolnění a bezpečí.
• Očekávejte změny každý den. Zvířata nás dokážou překvapit svou odolností. Po několika týdnech nebo měsících pevné důslednosti a láskyplné péče u vás doma se osobnost vašeho nového mazlíčka pravděpodobně změní k lepšímu. Odměňte to a nezapomeňte to posílit tím, že spolu strávíte spoustu kvalitního času.
• Užijte si svého nového člena rodiny! Udělali jste úžasnou věc, když jste si adoptovali domácího mazlíčka do svého domova a ona vám to, doufejme, oplatí tím, že bude věrným a milujícím společníkem. Užijte si to.