Jeden z nejbarevnějších papoušků na světě, papoušek kubánský, byl velmi vyhledávaným domácím mazlíčkem. Ale z nesčetných důvodů byl v polovině až koncem 19. století vyhuben.
Co vedlo k jejich skonu, jak vypadali, když byli naživu, a jací byli? Tady jsme to pro vás všechno rozebrali. Pokud se ptáte, jestli ještě někoho v zajetí můžete najít, máte smůlu.
I když není pochyb o tom, že Ara byl nějakou dobu před 15. stoletím, jedná se o první zaznamenanou historii těchto ptáků. Jak jejich jméno napovídá, pocházeli z Kuby a mimo tuto oblast neměli mnoho stanovišť.
I když přesný rozsah jejich rozšíření na Kubě stále není znám, víme, že se nacházeli ve střední a západní části Kuby a měli silnou populaci v bažině Zapata.
V 15. století je běžně chytali a obchodovali jak Evropané, tak domorodí Američané. Zůstali populární po celém světě jako domácí mazlíčci po dalších 300 let, dokonce se objevili v několika královských voliérách po celé Evropě.
Jejich průměrná délka života byla něco málo přes 30 let, ale ve správných podmínkách se tito ptáci mohli dožít až 60 let! Ale ani jejich delší životnost je nemohla zachránit před jejich případným zánikem.
Nakonec primární továrnou, která vedla k vyhynutí ara kubánského, byl lidský zásah. Přestože byl papoušek kubánský extrémně chytrý pták, neměl nejsilnější instinkty přežití, pokud šlo o vyhýbání se lidem.
Díky tomu je bylo snadné chytit, což Evropané i domorodí Američané hojně dělali. Ale obchod s domácími zvířaty nebyl jediným důvodem, proč Ara kubánský vyhynul, i když to byl ten hlavní.
Dalšími důvody, proč Ara kubánský vyhynul, bylo odlesňování a lov. Lidé způsobili oba faktory. Ve skutečnosti lidé zastřelili posledního potvrzeného papouška kubánského v roce 1864.
Přestože dnes žije spousta příbuzných ara kubánského, nejblíže k tomu, abyste viděli skutečného ara kubánského, je návštěva jednoho z 19 skinů dostupných v muzeích.
Ara kubánský byl jedním z nejmenších arů na světě, ale patřili také k těm nejbarevnějším. Měli červenou, oranžovou, žlutou a bílou hlavu, která krásně ladila s jejich červeným, oranžovým, hnědým, zeleným a modrým tělem.
Jejich menší velikost a široká škála barev z nich dělala vynikající mazlíčky. I když kolují zvěsti, že mláďata ara kubánských byla zelená a později v životě se jim rozvinuly jasné barvy, neexistují o tom žádná ověřená tvrzení.
Samci i samice Ara kubánského vypadali identicky. Zatímco mnoho lidí si pletlo ara kubánského a ara šarlatového nebo červeného, existovalo několik fyzických rozdílů. Za prvé, Ara kubánský byl mnohem menší pták.
Za druhé, ara kubánský měl celý černý zobák, kde zobák ara šarlatového má bílou/krémovou barvu. Konečně měl Ara kubánský žlutou pásku na rameni, kde je rameno Ara šarlatového jasně červené.
Ara kubánský je nakonec příkladem toho, co se může stát bez řádné ochrany zvířat. Měli omezený přirozený areál a lidé je hojně lovili a chytali, a přitom ničili jejich přirozené prostředí.
Tito krásní ptáci jsou varovným příběhem, kterému bychom měli věnovat pozornost, když je dnes tolik zvířat na pokraji vyhynutí.
Mohlo by se vám také líbit:
Hybridní ararauni se nepodobají žádným jiným druhům arů – jsou to kříženci mnoha oblíbených druhů arů vyšlechtěných výhradně pro barvu a kvalitu domácích zvířat. Hybridizace arů a jiných papoušků je kontroverzní záležitostí, která vyvolává silné argumenty od těch na obou stranách. Někteří milovníci
Jeden z nejvíce ceněných ptáků v zájmovém chovu, existuje 17 různých typů arů, z nichž každý má své vlastní jedinečné potřeby a zvláštnosti. Ohroženo je několik arů, mezi nejvážněji ohrožené patří ary hyacintové, ary červenočelé a modrokrké. Ačkoli jsou tito půvabní a slušní ptáci pochopitelně obl
