Než se dostanu k tomu, co se stalo včera, pár důležitých bodů:V prvních dvou letech svého života se Emmett proměnil z vyhublého a podvyživeného na vycpaného až po žíhaný okraj pěstounské matky s dobrými úmysly. Tohle byl Emmett s neuvěřitelných 82 liber:
Nyní má velmi zdravých 65 liber. Ale každý, kdo má psa, který zažil hladovění, ví, co se s některými z těchto štěňat může stát... sežerou vše, co je na dohled. Dává to samozřejmě smysl, stará mentalita svátku nebo hladomoru, něco hluboko v DNA jejich předků, co je žene k propasti pro případ, že by nastaly hubené časy. Naše kuchyně je neposkvrněná, protože vše, co zbyde, sežereme, jakmile vyjdeme ze dveří. Emmettovo nutkání jíst ho za ta léta přivedlo k tomu, že z pultů mých rodičů získal celé bochníky chleba, sváteční věnec s vůní brusinek (na tom rentgen), tři libry žrádla pro psy mé sestry (utrhnutého v yard krátce nato), celou láhev Advilu vyhrabanou z mé kabelky (kromě štítku, kupodivu; u toho se napumpoval žaludek) a ještě podivnější předměty, které jsem si zablokoval v paměti.
Druhý bod před příběhem:Máme na dvorku malinkou zahrádku, zvednutou asi půl metru nad zemí a obehnanou dalším tři stopy vysokým plotem s hlavním cílem zabránit Emmettovi, aby tam strkal obličej.
Loni to fungovalo docela dobře (ne tak dobře pro naše nádoby s rostlinami rajčat... kupodivu nám nyní rostou rajčata na Emmettově oblíbeném místě). A tak jsme letos znovu zasadili naši zahradu a pak jsme se rozhodli založit úhledný malý kompostovací koš. Ještě jsme neměli přihrádku, takže jsme ukládali zbytky jídla, mletou kávu a další hnijící materiály ve starém kanystru na kávu velikosti Costco. S víkem. Za plotem. Potom jsme postavili druhý plot, aby se kluci nedostali do této části dvora, kde nerostla žádná tráva, jen abychom dali našim sazenicím čas se zabořit, než to všechno zase roztrhají.
Což nás přivádí ke včerejšku.
Když jsem odpoledne vyrážel ven, pustil jsem kluky zpět a šel jsem nahoru popadnout kabelku. Než jsem se vrátil (co by to mohlo být? dvě minuty? tři?), Emmettovi se podařilo dostat nohu nebo krk nebo něco skrz plot dostatečně daleko, aby srazil víko z kompostovací nádoby a převrátil celou nádobu směrem k mu. Upřímně nevím, jak to udělal.
Během těch pár minut dokázal pozřít asi galon shnilého jídla a zbytky ze dvora, včetně několika neuvěřitelně toxických kousků – kávové sedliny a pecek z avokáda – nemluvě o prostém faktu, že všechno jídlo hnilo.
A tak jsme využili jeho neschopnosti nic nejíst, dali jsme lžíci peroxidu vodíku do misky (trik vyzvednutý na semináři Červeného kříže První pomoc pro domácí mazlíčky), natáhli jsme mu to a on to hned usrkl. O deset minut později se každý kousek jídla vrátil zpět. A, chlapče, byl Emmett nešťastný. A trochu naštvaný. Svěšená hlava, svěšený ocas, slzící oči. Bylo to smutné; opravdu ho to bolelo.
Ale pochybuji, že se poučil.
Ale já to určitě udělal... Bez ohledu na to, jak moc se snažíme držet jídlo dál od něj, vždy si najde cestu. Takže musíme být extra pilní, dávat ještě lepší pozor a mít po ruce čerstvou láhev peroxidu vodíku.
Psi mohou zvracet z několika důvodů. Ne všechny mají vážné důvody. Ke zvracení obvykle dochází, když se nestravitelný předmět dostane do žaludku. Od hostujícího bloggera, John Wood Psi mohou zvracet z několika důvodů. Ne všechny mají vážné důvody. Psi mají ve zvyku polykat a polykat náhodné pře
Chcete vědět, proč váš pes tak svědí? Pokud se váš pes nemůže přestat dřít o nábytek nebo se škrábat za ušima, možná se začnete divit:proč se můj pes tolik škrábe? Existuje mnoho důvodů, proč se pes škrábe, ať už je to kvůli jarním alergiím, škůdcům nebo přecitlivělosti kůže. Pokud má váš pes velk
