Máte modlitbu?

Četl jsem „The Power Of Prayer“ (březen 2000) a musel jsem vám dát vědět:Ano, zázraky se mohou stát. Nejsem opravdu věřící člověk, ale po osobní zkušenosti s naším mladým štěnětem, které bojovalo o život, vím, že je dnes naživu díky modlitbě.

Před rokem jsme se přestěhovali a protože Maggie (naše další Border kolie/Akita) měla mít svůj vlastní venkovní výběh, rozhodli jsme se jí pořídit společníka. Podívali jsme se do místních novin a viděli jsme inzerát na osobu, která rozdává štěňata border kolie/rotvajlera/německého ovčáka. Rozhodli jsme se vyjet za štěňaty, a když jsme tam dorazili, zbylo jen jedno štěně. Rozhodli jsme se ho vzít s sebou domů. Po pár hádkách si Argo (štěně) a Maggie dobře rozuměli. Přivezli jsme štěně k veterináři na vyšetření a jeho první dávku.

O týden později, v sobotu, se samozřejmě oběma psům zdálo špatně, se zvracením a tekutou stolicí. Odpoledne se zdály být lepší, tak jsem se rozhodl, že je nevezmu k veterináři. Druhý den už bylo Maggie lépe, ale Argo (tehdy osmitýdenní) jen ležel. Vzali jsme ho k veterináři, který nám řekl, abychom nečekali mnoho, protože si myslela, že má Parvo. Řekli jsme jí, aby udělala vše pro jeho záchranu. Druhý den ráno jsme za ním šli na kliniku, vypadal jako bez života, na infuzi. Řekl jsem si, že nebudu plakat, když to stihne, a šel jsem domů a modlil se.

Každou noc a ráno jsem se modlil za Arga a nikdy jsem se nevzdával naděje. Několik lidí mi řeklo, že je kruté ho držet naživu, ale někde hluboko uvnitř jsem věděl, že se nevzdám, jako by se o něj někdo staral, pocit, který nedokážu popsat. Sedm dní byl na infuzi a bojoval, aby se uzdravil. Dělal jsem dvě návštěvy denně, abych s ním seděl, mluvil s ním a řekl mu, aby bojoval, stejně jako jsem bojoval za něj.

Osmého dne skutečně pil a jedl malé množství a byla mu odebrána infuze. Radost, radost! To odpoledne jsme si domů odnesli uzlíček, který byl tak křehký, že jsme museli dávat pozor, abychom ho nezranili, protože na sobě neměl žádný tuk.

Jsem si jistý, že Argo přežil díky mým modlitbám. Nyní je mu rok a je větší než Maggie. Vidím ho, jak si hraje skrz okno, a vím, že má štěstí, že je naživu. Dokonce i veterináři se za něj modlili; řekli nám, že je to nejnemocnější štěně, které kdy přežilo tuto smrtelnou nemoc na jejich klinice. NIKDY se nevzdávej, ať se děje cokoliv; modlitba dokáže zázraky.

-Andrea Bosco
East Liverpool, Ohio

S velkým zájmem jsem si přečetl váš článek o síle modlitby. Můj pes, Bear, 10letý, kastrovaný zlatý retrívr, byl diagnostikován s rakovinou močového měchýře v lednu 1999. Další místní veterinář potvrdil diagnózu, než jsem vzal Beara na University of Pennsylvania. Po celém dni testování nám řekli, že jeho prognóza je velmi špatná; dávali mu dva až tři měsíce života. Byla navržena chemoterapie, ale bez naděje na přežití, takže jsme tuto léčbu odmítli. Aby toho nebylo málo, Bear byl stálým společníkem mé osmdesátileté invalidní matky. Jednou v neděli večer jsem se zoufalstvím vzal svého psa do kostela. Pastor ho pomazal olejem a modlil se, zatímco se s ním modlilo několik lidí, kteří milovali zvířata a věřili v sílu modlitby.

Nyní je to 14 měsíců později a Bear je stále v pořádku. Kdykoli ho vezmu k veterináři, vždy zvolá:"Je ten pes ještě naživu?" Každý den děkuji Bohu, že vyslyšel naše modlitby.

-Jo Anne Rodmanová
Shamokin, PA

V březnovém/dubnovém vydání The Skeptical Inquirer profesoři Irwin Tessman (Purdue University) a Jack Tessman (Tufts University) zkoumají studie o uzdravující modlitbě a ukazují, že závěry studií jsou chybné. Abychom citovali závěrečný odstavec:„Testy Harrise a kol., vzaté jako celek, neprokázaly žádný významný přínos přímluvné modlitby a jeden z testů je v přímém rozporu s Byrdovým primárním důkazem účinnosti (jeho tabulka 3), tj. základním kamenem této ‚významné studie‘.“ Moje vlastní reakce je, že kdyby se Všemohoucí hodlal přimluvit, udělal by to jednoznačným způsobem, a ne nějakým směšným způsobem, který nechává výsledky na partě hašteřících se statistiků. .

- Don Simpson
prostřednictvím e-mailu