Jak vypadají tasemnice psí ve stolici?
Co způsobuje závratě u psů?
Jaké hračky mají kočky nejraději?
Jaké to je být kočkou?
 Keep Pet >> Domácí mazlíčci >  >> psi >> Výcvik

Jaké to je chodit v botách:WOOF Support Blog Hop

Lucas je pozoruhodný pes.

Jaké to je chodit v botách:WOOF Support Blog Hop

Je dobře vycvičený, hravý a vyloženě hloupý. Je skvělý a rád se učí; jeho jediná omezení jsou fyzická. Nejšťastnější je, když běží, má nejvyšší rychlost, mává ušima nebo zápasí se svými bratry. Miluje, když si maže uši a škrábe na zadečku, a když se v noci usadíte u televize nebo si čtete, položí vám mohutné tlapy na stehna, jako by vám chtěl říct:„Jsem tu pro vás, paní.“ Stručně řečeno, Lucas je klenot.

Ale pokud nejste někdo, kdo strávil hodně času v našem domě, nikdy byste mi nevěřili. Kdybyste se s Lucasem setkali jen jednou, abyste si řekli, něco odhodili, nebo byste nás viděli jít po chodníku, nebo byste nás viděli trénovat v parku, neviděli byste žádné z těch jiskřivých, družných a radostných. části jeho osobnosti.

Místo toho byste viděli nervózního, plachého, možná vrčícího a vrhajícího se nepřátelského psa.

Nebo byste nás dokonce ani neviděli, protože bychom vás spatřili, otočili se a odtáhli jiným směrem!

Co byste však neviděli, je zázrak za tím, že vůbec pracujeme v parku. Neviděli byste psa, který se bál televize, igelitových tašek, kol, kočárků a aut. Neviděli byste psa, který by nedokázal objet celý okruh kolem našeho městského bloku, aniž by úplně ztratil hlavu, vrčel, cvakal a vrhal se na konec vodítka a snažil se dostat na psa, který byl na druhém konci. blok.

Neuvidíte hodiny a hodiny, které jsme s ním strávili prací, hodiny, které jsme absolvovali, ani trenéry, které jsme si najali. Strávil více hodin formálním školením než Emmett a Cooper dohromady. Jen se snaží udržet své emoce na uzdě, když dostane strach, a víš co?

To je v pořádku. Proto má mě.

Vždy naplním sáček na pamlsky/plechovku se sýrem/klikr/odstrašující prostředek ve spreji. Vždy prohlédnu horizont a přesměruji nás, jakmile uvidíme možnou spoušť. Vždy ho budu hájit tváří v tvář idiotům, kteří nechávají své psy běžet mu k obličeji. A vždy tu budu, abych ho milovala celou svou bytostí, dokonce i v těch chvílích, kdy to úplně ztratí. Možná zvláště v těchto chvílích, protože vím, kdo v jeho jádru je, a soucítím s jeho strachem.

Jaké to tedy je chodit v mých botách?

Je to jako chodit po laně, kde by jeden malý chybný krok mohl znamenat katastrofální pád. Ale, člověče, když se dostaneš na druhou stranu, i když se cestou zakolísáš, příval pýchy smaže všechen ten strach, všechno to riziko a postaví nás, abychom další den znovu chodili po laně.