V prosinci 2008 jsme adoptovali krásného chlapce Ragdoll od Debbie Le Strange (Guys ‘n Dolls). Jmenuje se Pasha a loni v září mu byly dva roky. Je to tulení Lynx Point. Musím říct, že naše rodina byla skoro vždy kočičí. Po smrti naší staré Tabby ve věku 17 let, před třemi lety, jsme si nemysleli, že budeme mít další. Jak jsme se mýlili, když jsme nyní zažili radost z vlastnictví našeho nádherného chlapce Pashu. Je tolik součástí života naší rodiny a má tak úžasnou osobnost. Byli jsme požehnáni jeho přítomností.
Tenhle malý kluk je takový komik. Rád si hraje, zejména ráno. Často přemýšlím, jestli jsme neměli mít i jeho malou sestřičku. Vypadala tolik jako on, když byl kotě.
V září mu byly dva roky a myslím, že teď má všechny své pravé barvy. Jeho tlapky jsou takové čokoládové a jeho srst kolem drsného a límce má jen krásný světlý odstín vanilkového latte. Jeho pruhy jsou jemné a tak rovné a krásné.
Přes den bude sedět vedle nás, pokud budeme na PC v náhradní ložnici nahoře. Máme pro něj košík na stole u okna a v zimě by se tam choulil na teplém slunci. Někdy by tam nezůstal, kdybychom opustili místnost, jen chtěl mít naši společnost. Na prvním obrázku je vidět, jak mě sleduje, jak tisknu zprávy, miluje tiskárnu, často na ní sedí, když tiskne, a při tisku se dotýká papíru tlapkou. Viděl jsem fotky jiných koček, jak to dělají. Musí to pro ně být novinka.
Někdy jde a spí celé hodiny ve svých malých úkrytech, zhruba víme, kde jsou, ale pokud chce svůj soukromý čas, jde tam. Když se vrátíme domů z nákupu, rád si do zelených tašek nebo tašek jakékoli barvy. Často se dostane do pytlů dříve, než vyjmeme obsah. Dostane se také do kufrů, když balíme/vybalujeme, a dokonce se dostane i do mé pracovní tašky, když se vrátím domů, když ji položím na postel. Mám fotky na Shirleyině fotoaparátu, jak se plazí v mých džínách na posteli. Prostě se MUSÍ dostat dovnitř věcí, nebojí se věci vyzkoušet.
Jeho časná ranní rutina už asi 6 měsíců je nechat ho jít na ranní vyšetřování na zadní palubu, samozřejmě s doprovodem. Pokud nejsme z postele, vyžaduje naši pozornost při chůzi. První, co o tom víte, je obličej plný vousů lechtající vaši tvář – jeho obličej je asi 1 palec od vašeho, abyste viděli, jestli jste vzhůru! Když jsme se probudili (no, slunce vyšlo, proč nejsme?), jdeme ven. Paluba je nahoře a on nikdy není mimo místo ani dole, takže se diví, čichá k věcem a mluví s námi. Pozoruje ptáky, a pokud přijdou Noisy Miners a zakřičí na něj, začne být nervózní a vezmeme ho dovnitř, i když je na ně nyní více zvyklý.
Tráví spoustu času pozorováním ptáků venku přes bezpečnostní mřížky oken a dveří. V některých dnech najde starý suchý list na keři Shirley's Camelia, který se otírá o palubu, a okamžitě ho chce přinést dovnitř. Vezme ho do úst a musí ho pustit dovnitř. Bude si s tímto listem hrát celé hodiny, hodí ho do vzduchu, podloží ho tlapkou a pak honí pod židlemi v obýváku a pak pod lednicí, obvykle tam, kde jich najdeme sbírku.
Je toho mnohem víc, o čem bychom mohli mluvit, ale možná je to dobrá aktualizace toho, jak se vyvíjí ne tak malý lord Pasha. Žijeme v Brightonu, na severním vnějším předměstí Brisbane, v Queenslandu v Austrálii.
Michael, Shirley a Alyce Callaghan
—-
Chcete více koček Ragdolls? Zadejte svou e-mailovou adresu a získejte aktualizace Floppycats.com a navíc budete mít nárok vyhrát náš měsíční dárek.
Společněte se s ostatními členy plemene Ragdoll! Připojte se k nám na Facebook , Twitter nebo YouTube .
Máte kočku Ragdoll? Chcete, aby byl uveden jako Ragdoll týdne? Neváhejte a podělte se s námi o své koťátko tím, že nás kontaktujete.
Saxon (aka Meriwidoz Saks 5th Avenue) k nám přišel v srpnu 2009 poté, co jsme se s Peg Horne Nelson rozhodli, že Bastien potřebuje společníka v jeho věku. Moje kočky jsou starší (11-12 let, kromě Shamana, kterému je asi šest, ale který by se nikdy neodvážil hrát si s jinou kočkou – je příliš zaneprá
Kaluha (nebo Kaluha Baluha, jak mu říkám) k nám přišel letos v létě (2011), když se jeho majitelé museli odstěhovat z USA a nemohli si dovolit vzít s sebou své čtyři kočky – Wrigley, Sam, BaileyGirl a Kaluhu. Když jsem potkal majitelku s kočkami, které seděly na zadním sedadle a dívaly se na mě, oka