Tenisky – Ragdoll týdne

Toto je příběh o Sneakers, našem tulením dvoubarevném koťátku Ragdoll s obličejovými znaky jako maska ​​ve Fantomovi Opery.

Zdá se, že od doby, kdy byly naše děti malé, jsme vždy měli zvířata – řadu křečků, ryb, ptáků, štěňat a nakonec koťat. Zdá se, že kočky vždy vydržely nejdéle.

Někdy během posledního ročníku střední školy naší dcery jsme ztratili naši milovanou Toshu a Nicholase, pár stříbrných činčilích Peršanů – on měl ten nepříjemný problém s ucpáním moči a ona poté, co spolkla kus šňůry, kterou jsem měl na podlaze. Poté jsme se rozhodli, že už žádné mazlíčky nebudou. Takže děti pokračovaly ve svém životě, každé promovalo, oženilo se a založilo svou vlastní rodinu.

S pocitem syndromu prázdného hnízda jsem začala toužit po dalším koťátku. Šel jsem na výstavu po výstavě koček, ale na severozápadě se nezdá, že by bylo mnoho chovatelů ragdollů. Můj bratranec, Pat, vždy měl ragdolly a miluje toto plemeno...jsou tak učenliví, milí a milující. Opravdu jsem chtěl „kočku na klíně“, tak jsem začal pročesávat internet a hledat chovatele v naší oblasti v dosahu. Našel jsem jich několik, ale nakonec jsem jel do Auburn ve Washingtonu, jednoho dne se svou dcerou, a vzal jsem si „pro jistotu“ vypůjčený nosič pro kočky. U dveří nás vítaly 3 nejroztomilejší kočičí obličeje, jaké jste kdy viděli, a byl jsem nadšen. Dva z nich byli samozřejmě rozkošní, ale jeden měl na zadní tlapce malou černou skvrnu a bělavě růžové konečky na uších, díky nimž byl jedinečný. Tak jsme ho samozřejmě sebrali a odvezli 100 mil zpátky domů. Dováděl mezi našimi polštáři na naší posteli a pobíhal po domě a dělal se jako doma. Myslím, že to kočky dělají, ne? Nebo je výjimečný jen proto, že si myslím, že je?

Z 2,5 kilového kotěte vyrostl v téměř 16 kilového velkého kluka. Dokonce i můj manžel, který si mohl vzít zvířata, nebo je opustit, se k němu připoutal a miluje ho skoro stejně jako já. Není to sladké, učenlivé a milující koťátko, ve které jsem doufal… ale má spoustu osobnosti. Dostává ten „pruh energie“ z toho, že si lehne na konferenční stolek, mrtvého běhá chodbou, zpátky do chodby, kolem pohovky, přeskakuje přes podnožku mého manžela a klouže zpět po konferenčním stolku a zastaví se. právě včas, než spadne na druhou stranu. Pak jde zase spát. Úžasná kontrola svalů! 🙂

Líbí se mi, jak leží na zádech s tlapami stočenými do klubíčka jako všichni Ragdollové, myslím. Třem mu bříško, dokud mě trochu nekousne a řekne mi, že to stačí. Když budu sedět na židli nebo na pohovce, trochu mě štípne, aby mi dal najevo, že si chce hrát. Miluje, když ho můj manžel honí po domě. Rád se honí za laserovým světlem, dokud nezjistí, že ho nemůže zachytit, tak to vzdá a jen ho sleduje. Jeho oblíbenou hračkou je péřový ptáček na vlasci upevněný na plastové tyči. Není moc dobrý v tom, jak kočičí přitulit. Jen ho musím zvednout a obejmout, zatímco se vrtí, aby se dostal dolů. Ale ví, že je velmi milován.

Nedávno jsme měli strach. Dostal se s tou obávanou blokádou moči, kterou někteří kocouři mívají. Byl v nemocnici pro kočky 2 dny a 2 noci ve výši 900 dolarů, ale nyní je v pořádku, za což jsme vděční. Zdá se, že moc nerad pije vodu, dokonce ani s malou miskou na vodu, kterou jsme mu dali. Takže jsme opět přes internet našli fontánu pro domácí mazlíčky, kde voda teče jako kohoutek v umyvadle a...věřte nebo ne...teď se nedívejte...ale včera z ní skutečně pil!

Moje oblíbená věc je naše malá noční rutina, kterou jsme začali hned (nechtěla jsem se probudit s kožešinovou koulí ve tváři). Jeho popelnice je stejně v hlavní „toidy“ oblasti, takže jsme ho v noci dali do hlavní lázně…toidy…a šatny se zavřenými dveřmi. V 9:00 ví, že je čas jít spát, tak jsem ho nabral (celého skoro 16 liber), položil jeho postel na koupelnovou linku, pustil vodu do umyvadla, aby se mohl napít. Až skončí

pití bude sedět rovně, vypnu kohoutek, zhasnu hlavní světlo a dám mu trochu lásky, zhasnu světlo a zavřu dveře. To je naše rutina každý večer. Pokud ho nepoložím v 9 a přejdu přes 9, čeká nás malá honička, než ho jeden z nás chytí.

Líbí se mi to... "Kočky nás mají naučit, že ne všechno v přírodě má nějakou funkci."

Cheryl Curb