Myšlenka pořídit si nové kotě byla opravdu děsivá, protože posledních 15 let tu žádná koťata nebyla. Také jsem stále truchlil nad ztrátou mého Manxe, Boba, který zemřel na infarkt ve spánku, Tonyho, sladkého miláčka, který náhle zemřel v listopadu 2011 na renální embolii své jediné ledviny a mého srdce a duše, Angel, který zemřel na komplikace spojené s hypertyreózou v září 2011. Byl to krušný předchozí rok, ale mé srdce bolelo znovu sdílet tuto zvláštní lásku. Přesto musela být někým výjimečným, aby odpovídala mému životnímu stylu, takže by byla uvnitř šťastná kočička. Začal zkoumat plemena a zjistil, že plemeno ragdoll se zdá být dokonalé. Hledání kotěte bylo frustrující, protože se zdálo, že všichni chovatelé chtěli zálohu předem, aby kotě nebylo vidět. Ale necítil jsem se dobře, když jsem nejprve neznal kotě a trochu o jeho osobnosti, abych zajistil dokonalou shodu. Dokonce bez úspěchu prohledali záchranáře a úkryty, ale v té době žádná koťata. Našla jsem paní z chovatelské stanice Ragdoll, která řekla, že kdybych byla trochu trpělivá, brzy by tu byla další koťátka. Po měsíci pro mě konečně byla k dispozici malá holčička!
Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel. Neocenitelný dárek přímo z nebe! Zapomněl jsem, jaké to je být tak šťastný, protože můj smutek byl tak intenzivní. Domluvili jsme si schůzku a navštívili chovatelskou stanici v polovině ledna. Byla tam, malá modrá sépiová kočička s nejzářivějšíma modrýma očima, jaké jsem kdy viděl. Když mi ji dali do náruče, moje srdce se roztavilo.
Bylo jim pouhých 8 týdnů a byli tak velmi vzácní s bavlněnými měkkými kožichy a krásnýma modrýma očima. Měla takový roztomilý malý chomáč srsti, který jí vyčníval do špičky přímo pod bradou a dělal z ní malou „bradku“. Tak vzácné. Byla velmi uvolněná, ale hravá, nejprve byla pozorná a pak se odvážila hrát. Zarezervoval si ji právě tehdy a tam. Čekat dlouhé 4 týdny, než bude dost stará na to, aby odešla, bylo tak těžké, ale každý týden jsem o ní byl informován spoustou skvělých fotek a e-mailů. Měl jsem pocit, jako bych ji už znal a rozhodně jsem si k této malé dívce vytvořil citový vztah..
11. únor 2012 byl jedním z nejšťastnějších dnů, které jsem kdy zažil, protože den se stal ještě slavnostnějším s krásným jemným sněhem.
Když ji vyndali z přepravky a dali mi ji, byla ještě trochu ospalá a tak rozkošná. Objal jsem ji a ucítil sladkou svěží vůni z její nedávné koupele. Usnula mi přímo na hrudi v autě s hlasitým vrněním, které mi znělo v srdci celou cestu domů. Rozhodla se pojmenovat ji Olivia Grace neboli „Grace“. Obdržela svou dětskou knížku s fotkami rodičů, registrační formulář, zdravotní záznamy a další důležité dokumenty. Nikdy jsem nevěděl, že s odchovem koťat je tolik práce, ale byl jsem tak vděčný, že o všechny její odčervení, odčervení a kastraci jsem se už postaral, takže mi nezbývalo než ji milovat.
Grace je přesně to, o čem tato malá dívka je. Je to milá, jemná dušička, která je velmi nenáročná, ale také velmi přítomná. Moje starší kočka Mariposa, která se také objevila ve sněhové bouři asi před 3 lety, nikdy neměla jinou kočku na hraní. Ve skutečnosti si myslím, že promeškala celé své „kotě“ a musela se učit, jak si hrát. Byl tak nervózní z jejich prvního setkání, ale mnohem více se mu ulevilo po přečtení knihy Jenny's Ragdoll Kitten Care Book. V mnoha ohledech mi to opravdu hodně pomohlo, protože jsem se mohl skutečně připravit na Gracein příjezd a zabránit tomu, aby se staly špatné věci, na které jsem nikdy ani nepomyslel. Měli jsme velké štěstí, protože Mariina reakce byla jen přejít a lehnout si na koberec bez zájmu. Později začala být zvědavější, když se Graceino drobné mňoukání a pach z nosiče staly zřetelnějšími.
I když je tu Grace teprve několik týdnů, teď si bez ní neumím představit život. Od první noci, protože Mari nebyla ohrožena, spala Grace ve své bedně vedle mého polštáře a Mari v nohách postele jako vždy. Dávali jsme si velký pozor, aby se Grace nedostala do Mariiných prostor, jako je její miska na jídlo a přikrývka, a zdá se, že to funguje skvěle. Dostal jsem postroj s opravdu lehkým vodítkem a po několika dnech jsem ho nasadil Grace. Zdálo se, že jí to vůbec nevadilo – ale na druhou stranu je opravdu ztělesněním Ragdolla, protože se nezdá, že by jí nic vadilo. Pomalu povzbuzoval Grace a Mari, aby se spřátelily tím, že je zapojil do společné hry. Zdálo se, že zapomněli, kdo je kdo
a naprosto si užívali. Můj manžel zmanipuloval dětskou rybářskou tyč tak, že na její konec nasadil kočičí myš. Je zábavné vidět, jak vrhá myš a kotouč na dvě kočičky. Několikrát byla Baby Grace poklepána na hlavu, jen aby jí ukázal, kdo je šéf. Grace se převalila a hrála mrtvou, dokud si nebyla jistá, že Mari už není hrozbou. To bylo poprvé, co jsem pustil Grace z vodítka a ve skutečnosti se honili po místnosti ve hře! Je skvělé vidět Mari s novým přítelem. Dnes jsme oslavili další milník, kdy se navzájem zdravili „polibkem od nosu“. Je to tak sladké. Mari, jelikož je Maine Coon, je mateřský typ a je velmi dobrá
domácí opatrovnice dětí. Když nechám děťátko Grace v její ohrádce (domeček pro činčily), aby dělala domácí práci, má ten nejžalostnější pláč. Ale dokud je schopna vidět Mari, je naprosto spokojená. Až se vrátím, Mari bude sedět ve dveřích a dívat se a Grace tam bude tiše sedět se svými roztomilými nožkami u sebe. Zvedne hlavu a stlačí bradu dolů, jako by se smála a usmívala se a otočila hlavu ze strany na stranu, když mě viděla. Je tak potěšující ji zvednout a cítit to okamžité řvoucí předení. Miluji ji!
Grace je všechno a ještě mnohem víc. Její temperament je velmi sladký, láskyplný a je tak snadné být kolem něj. Rozhodně není lezec záclon, ale miluje být v mém klíně nebo na mé hrudi (což jsem si vždy přál, ale nikdy jsem to neměl). Je opravdu pravda, že se rádi nechávají nosit. Raději ji nosím buď přes rameno, nebo s nohama směrem k podlaze v mých náručích. Právě teď je její kabát krásný, šedo-modrý s
její uši jen trochu tmavší a její tlapky a hruď bílé. Jak stárne, její srst ztmavne. Když jsem ji poprvé viděl v lednu, její oči byly jasně, sytě modré, ale nyní se mění na nejkrásnější modrozelenou a některé skvrny modré jsou stále viditelné.
Každý den je tak zábavné sledovat, jak Grace roste a učí se, a vidět, jaké nové kotěcí dovádění udělá, aby mě rozesmála. Je opravdu inteligentní a své jméno znala hned první týden. Teď přijde, když ji zavolám, stejně jako malé štěně. Miluje počítačový kurzor a uspí se, když se ho snaží sledovat. Když jsem ji sledoval v její bedně bez dveří, měl jsem hlavu
vodorovně na polštáři a seděla vzpřímeně. Najednou na mě začala zkoumavě zírat a přitom otáčet hlavu, dokud nebylo 90 stupňů vodorovně jako já. Vypadalo to vesele. Zajímalo by mě, co si myslela – že můj obličej vypadal ze strany divně? Dělá ty nejzábavnější věci, jako je běhání jako malá norka, tak nízko a rychle při zemi. Je tolik věcí, které na ní miluji, ani nedokážu spočítat. V této krátké době Grace požehnala a rozjasnila můj život takovou radostí, jakou jsem si nikdy nepředstavoval. Opravdu věř, že Angel mohl hrát roli v tom, že ji nasměroval ke mně. Kéž by mohla zůstat kotětem navždy, protože je tak vzácná, ale vězte, že to vydrží jen pár měsíců a pak se z ní stane krásná, královská dívka. Nemůžu se dočkat, až uvidím, jak se její srst a oči změní, a udělá vše pro to, aby měla před sebou velmi dlouhý a šťastný život. Možná příští rok bude v Ragdollovi týdne a vy ji budete moci vidět a jak moc vyrostla.
My Baby Grace – miluji, miluji, miluji ji!!!!!!!!!
Odesláno 6. dubna 2020 Myslel jsem, že věci už nemohou být horší – pak přišel virus Covid-19! Bylo těžké přizpůsobit se ztrátě mého manžela po téměř 50 letech manželství, ale pak v lednu zemřel náš milovaný německý ovčák Hugo. Vždycky jsem si myslel, že Hugo má v sobě trochu ragdollské osobnosti, p
Odesláno 25. června 2021 Rád bych vám představil svého krásného Occhiho Blua, (italsky modré oči), tuleního dvoubarevného koťátka narozeného 20. března 2021. Rok 2020 byl pro většinu lidí včetně mě těžký. Uprostřed pandemie jsem ztratil svou milovanou 13letou směs zázvoru Mainecoon a byl jsem u
