Ahoj všichni! Toto je Valentino, je to samec tuleňů z Ravera Ragdolls zde v Austrálii, NSW. Už nějakou dobu jsem chtěl domácího mazlíčka, ale vždy jsem žil v jednotkách a nikdy to nepřicházelo v úvahu, protože pronajímatelé byli v chovu mazlíčků vždy dost přísní. Nikdy jsem se nehodlal vzdát, můj sen mít zvíře, kterému bych mohl projevovat bezpodmínečnou lásku, nebude odložen kvůli jiným lidem, takže tam začal můj výzkum. Po delším brouzdání po webu jsem narazil na kočky ragdoll, uchvátily mě jejich modré oči, chlupatá hříva a uvolněná povaha (jak si na to mohl někdo stěžovat?) a nedlouho poté jsem se přistihl, že pátrám po renomovaných chovatelích poblíž. Tento proces trval skoro rok, než jsem se rozhodl usadit se na ravera ragdolls, ragdollové vypadali rozkošně s velkými nadýchanými kabáty a žili v malém venkovském městečku jižně od sydney. Chovateli jsem popsal svého dokonalého ragdolla a začal jsem čekat. Na svých stránkách mají ‚krále‘ jménem Ollie, import z jiné země, do kterého jsem se úplně zamilovala, držela jsem palce a modlila se, aby moje budoucí hadrové miminko bylo jedním z Ollieho potomků. Po dalším roce čekání se objevilo mé dokonalé dítě a jistě to byl jeden z Ollieho chlapců! Valentino měl krásnou velkou srst, nadýchanější než kterékoli kotě, které jsem kdy viděl, a pronikavé modré oči. Byl jsem zamilovaný, a tak začalo čekání. Trvalo to nesnesitelně dlouhých 10 týdnů, než jsem si mohla vyzvednout své dítě, z nichž většinu jsem strávila nákupem mnoha hraček pro kočky, jídla a škrabadel.
Konečně nastal den, kdy jsem šel vyzvednout Valentina. Byla jsem tak nadšená, že jsem dorazila o půl hodiny dříve, a jakmile Vera otevřela dveře, byl tam on, jediné kotě z 10 dalších schoulené v malém kočičím bochníku u vchodových dveří. On byl první, co jsem viděla, a byla to láska na první pohled, uvnitř jsem se modlila, aby byl můj, aby to byla ta malá kočička, která tam sedí a dívá se na mě a je si jistý, že to byl on! Jakmile mi ho Vera dala do náruče, začal vrnět a proměnil se v úplný propadák. Chladně cítím, jak byl uvolněný, a neměl problém mi klidně ležet v náručí, když jsem se držela své trapné nové kočky (nemluvě o tom, že úžasně voněl). Snažil jsem se ho dát do přepravky, protože jsem ho už nikdy nechtěl položit, ale NAKONEC se mi to podařilo.
Po příchodu domů jsem očekával, že Tino vběhne pod postel bázlivě a vyděšeně ak mému překvapení ani nebyl. Chtěl, aby ho všichni drželi a neustále nás všechny líbal a mazlil. Tu noc jsem ani nemohla spát, protože se mě chtěl neustále dotýkat do té míry, že jsem se nemohla ani otočit v posteli, protože byl přímo vedle mě, přesunula bych ho do druhého rohu postele a on by přišel hned zpátky ke mně, začni vrnět a uveleb se mi pod paží.
Uplynulo několik týdnů a miluji svého Valentina stejně jako den, kdy jsem ho dostal. Bylo to velké čekání, ale konečně je tady a to je vše, na čem záleží. Vřele doporučuji ravera ragdolly, protože jejich koťata vykazují skutečné ragdoll vlastnosti ve všech aspektech, esteticky a ve svých úžasných osobnostech. Můj Valentino miluje své královské krmivo pro kočky (kuřecí měsíčky) a jeho oblíbené hračky jsou jeho škrabadlo pro kočky a hračka pro kočky. Valentina najdete na Instagramu pod ‚valentinokitty‘, pokud byste chtěli vidět, do jakých neplechy se vrhá, stejně jako jeho milující povahu 🙂
Máte kotě nebo kočku Ragdoll? Zvažte odeslání své kočky! Pokyny k odeslání Ragdoll of the Week
Odesláno 6. dubna 2020 Myslel jsem, že věci už nemohou být horší – pak přišel virus Covid-19! Bylo těžké přizpůsobit se ztrátě mého manžela po téměř 50 letech manželství, ale pak v lednu zemřel náš milovaný německý ovčák Hugo. Vždycky jsem si myslel, že Hugo má v sobě trochu ragdollské osobnosti, p
Odesláno 25. června 2021 Rád bych vám představil svého krásného Occhiho Blua, (italsky modré oči), tuleního dvoubarevného koťátka narozeného 20. března 2021. Rok 2020 byl pro většinu lidí včetně mě těžký. Uprostřed pandemie jsem ztratil svou milovanou 13letou směs zázvoru Mainecoon a byl jsem u