V březnu 2011 jsem procházel web kijiji.ca a narazil na inzerát na papírového 3letého ragdolla s modrým bodem v místní záchraně koček. Fotky byly rozmazané, ale byl tam on, Ragdoll mých snů!
Inzerát byl zveřejněn před několika minutami a já jsem po pár kolečkách a jednání s manželem sebral svůj telefon a zavolal.
To odpoledne jsem šel s nosičem v ruce vyzvednout svého Tobyho. Když jsem dorazil k záchraně, byl jsem zděšen podmínkami, ve kterých žil. Všude se válely kočky, několik vrhů „ragdoll x koťat“ a ten zápach mě srazil z nohou.
Toby byl katastrofa, ale v tu chvíli jsem se tím nezabýval a odpudil jsem ho. Záchranu jsem pak nahlásil SPCA a ta byla následně vypnuta.Přivedl jsem svého Tobyho domů a provedl úplné hodnocení. Měl těžké oční infekce, ušní roztoče tak hrozné, že byl holohlavý od uší až po obočí, a kolem zadní části hlavy měl značnou podváhu, s každou kostí v jeho těle vyčnívající, neuvěřitelnou zmatněnou, a byl vyděšený. V podstatě se bál mužů, koček, psů, dětí, prachových zajíčků, stínů,
vše. Mé srdce plakalo pro kočku, kterou by měl být, a pro cokoli, co se mu stalo za ten rok, co opustil chovatelův domov, se kterým byl oddělen.Toby mě vzal jako bílé na rýži a dovolil mi odstranit jeho rohože, vyčistit a vyléčit oči a roztoče. Předl, když jsem se přiblížil s jeho lysinovými jídly, tiché, jemné „děkuji“. Den za dnem jsme tančili, já jsem tiše seděl na podlaze a on se pomalu blížil ke mně, vyhýbal se a postupují, jak se v pozadí rozléhaly zvuky domácnosti. Časem se mu oči vyjasnily, roztoči zahynuli, jeho srst zmatněla a byla zvládnutelná a neustále nabíral ztracenou váhu, ale nebyl šťastný. Zdálo se, že prošel pohyby, přežíval ze dne na den.
Nakonec, asi po 6 měsících, došlo k přehození spínače a on se úplně dostal z ulity. Jeho předení přerostlo v hlasité předení nákladního motoru, jeho oči se rozjasnily, začal vyhledávat pozornost kohokoli a všeho v domě, včetně mého manžela a mého tehdy 18měsíčního dítěte. dcera, a začal si hrát. Nikdy nezapomenu, jak jsem ho toho rána sledoval, jak vyskakuje z ložnice a útočí na dětskou myš a hází s ní dobrou hodinu po domě. Tehdy jsem věděl, že jsem s ním konečně udělal dobře.
Toby je moje srdeční kočka. Není to typický ragdoll, na základě svých zkušeností umí být ukecaný a ukecaný, ale je to supr a jeho láska nezná mezí. Je tak trpělivý a starostlivý, přijímá moje nová koťátka, jako by tu byla celou dobu. Cítím tak rozporuplné emoce vůči těm, kteří ho měli přede mnou, ale nakonec cítím lítost, protože nikdy nezažili radost, kterou sráží o hlavu můj 15librový, vrnící, hnětací a chlupatý přítel.
Zde je příběh Smellypoo. Po absolvování vysoké školy a konečně samostatném bydlení jsem se rozhodl pořídit si vlastní kočku. Zkoumal jsem různá plemena a chtěl jsem se informovaně rozhodnout. Ragdollové zněly perfektně – velký chlupatý milující společník! Našel jsem chovatele ve svém tehdejším státě
Rufusi...co můžu říct. Po tvém článku o spřízněných duších Rags jsem se začal více zajímat o to, abych ti dal vědět, že nejsi sám se svou spřízněnou duší se svým furbabem. Rufus se možná nenarodil, aby byl můj, ale rozhodně do role vyrostl, stejně jako já. Vyzrál z předčasného odloučení (alespoň p