V září 2006 zemřela moje 18 ½ letá kaliko dívka a byl jsem naprosto zničený. Přísahal jsem, že poté, co jsem prožil bolest z její ztráty, už nikdy nebudu mít další kočku. Ale jen o pár měsíců později byl můj dům příliš prázdný a tichý a já si začal myslet, že bych mohl mít v srdci místo pro další nebo dvě kočičky. Můj synovec, kterému bylo v té době 6 let, se vždy při návštěvě snažil pohladit můj kaliko, ale měla typickou „želvovinu“ a neustále na něj syčela a odpalovala. Miloval kočičky a byl tak smutný, protože ji nemohl pohladit. Když jsem mu řekl, že přemýšlím o tom, že si pořídím další koťátko, řekl:„Teto, moc mě mrzí, že ti zemřelo koťátko, ale až si pořídíš nové koťátka, můžeš se ujistit, že jsou to pěkná koťátka?“
Vzal jsem si jeho slova k srdci a začal zkoumat kočičí plemena. Tehdy jsem našel Ragdolly a čím víc jsem o nich a jejich uvolněných poddajných povahách četl, tím víc jsem chtěl jednoho potkat. Našel jsem chovatele v Olympii ve Washingtonu (Longfellow Ragdolls) a domluvil jsem si návštěvu. Řekl jsem jí, že mám zájem o dvě koťátka, kluka a holčičku. Když jsem tam dorazil, byl jsem ohromen místností plnou veselých disketových koček! Po všem smutku ze ztráty kaliko jsem byl v kočičím nebi. Chovatelka mi představila kluka, o kterém si myslela, že by se mi mohl líbit. Byl o něco starší (5 měsíců) a měla v plánu ho ukázat, ale myslela si, že by se pro mě mohl hodit. Byl nádherný modrý bikolor a já jsem okamžitě věděla, že se se mnou vrací domů. Chovatel mu říkal „Pretty Boy“, ale nakonec jsem mu dal jméno Dusty. Pak mi ukázala kotě, ale nebylo tam žádné spojení. Řekla, že brzy bude mít další vrhy a já můžu počkat, až si budoucí vrh vybere holčičku.
Mezitím se toto další malé kotě snažilo upoutat mou pozornost. Seděl u mých nohou a mňoukal na mě, dokud jsem ho nezvedl. Jakmile byl v mém klíně, přitulil se a usnul mi v náručí. Měl malý fialový steh v nose a zeptal jsem se chovatele, jaký je jeho příběh. Řekla:"Ach, to je zázrak." Pokračovala ve vyprávění, že když se narodil, všechny jeho vnitřní orgány byly mimo tělo. Spěchala s ním k veterináři, který vše vrátil na místo a zašil ho, ale nemyslel si, že šance, že přežije, jsou dobré. Ale nějakým zázrakem (odtud jeho jméno) nejen přežil, ale prospíval. Prodělal dvě operace kýly, byl kastrován a byl mu odstraněn malý polyp z nosu (to byl ten fialový steh) a nyní mu byly 3 měsíce.
Když byl čas odejít, položil jsem malé kotě a položil Dustyho do přepravky, aby se vrátil domů. Další věc, kterou jsem věděl, bylo malé kotě, které jsem držel, vběhlo do přepravky, schoulilo se vedle Dustyho a podívalo se na mě jako "Já jdu taky s tebou domů!" Chovatel se na mě podíval a řekl:"No, plánoval jsem si ho ponechat, protože i když se mu po těžkých začátcích dařilo dobře, nemohu zaručit jeho zdraví jako u mých ostatních koťat." Oba jsme byli několik minut zticha, když jsme sledovali, jak se celý usadil v nosiči. Potom řekla:„Pokud si ho chcete vzít domů, můžete…“. Další věc, kterou vím, jsem jel v autě domů se 2 koťaty Ragdoll!
Opravdu se mi nelíbilo jméno Miracle, ale nebyl jsem si jistý, jak ho nazvat. O pár týdnů později přišel ke koťatům na návštěvu můj synovec. Podíval se na něj a řekl:"Vypadá jako nadýchaný Bouřkový mrak!" A to je to jméno, které utkvělo. Koťátka se zabydlela a udělala můj domov opět šťastným a plným života. Ale to není konec příběhu…
Teď, když měl Stormy jméno, vyplňoval jsem registrační papíry TICA a všiml jsem si data narození Stormyho. Musel jsem se podívat dvakrát nebo třikrát, protože jsem nevěřil tomu, co vidím. V den, kdy se Stormy narodil, byl přesně stejný den, kdy zemřel můj starý kaliko. Věřím, že duch mého starého kalika byl nějak zapojen do přivedení Stormyho zázračného kotěte do mého života.
Stormy je nyní 9 ½ roku a je absolutním obrazem zdraví! Ze svých drsných začátků nikdy neměl žádné problémy a je to velká kostěná 15 kilová poddajná kočka, která je spjatá s jeho velkým bratrem Dustym a toleruje jeho malého bratra Denaliho (jehož příběh bude napsán příště!) Miluje lezení na vyvýšená místa a klábosení na ptáky a veverky za oknem obývacího pokoje. Má ten pohled, díky kterému přestanete dělat, co děláte, a prostě ho pohladíte. Mám to štěstí, že jsem potkal tohoto výjimečného chlapce, který v mém životě rozhodně „měl být“.
Máte kotě nebo kočku Ragdoll? Zvažte odeslání své kočky! Pokyny k odeslání Ragdoll of the Week
Přečtěte si více příspěvků Ragdoll týdne.
Vyrůstal jsem s kočkami a vždy jsem je tak miloval, takže jsem věděl, že až budu konečně dospělý a budu sám, budu vlastnit svou vlastní kočku. Posadil jsem se do rodiny, která měla kočky Ragdoll a zamilovala se do nich. Udělal jsem průzkum online a našel jsem chovatele asi 2 hodiny od místa, kde byd
Rád bych vám řekl velmi zvláštní příběh o velmi zvláštním chlapci z Ragdoll mixu, MacGrumpym. MacGrumpy, který je bez drápů, byl nalezen venku v Dallasu se srstí přicpanou ke kůži a vyděšeným z mysli. Zjevně byl týrán a stále se bojí mopů a košťat (opravdu čehokoli, co by se dalo použít k tomu, aby
