Jmenuji se Shelby a jsem dvoubarevné ragdoll kotě s tuleně špičatým z domu pro panenky Pam v Rochesteru NY. Narodil jsem se 11. července spolu s další sestrou a dvěma bratry. Měl jsem velmi hravé a láskyplné prostředí s kočičími stromy a spoustou dalších koťat ragdollů na hraní. Udělal jsem pár výletů k doktorům, abych zkontroloval své zdraví, a snědl jsem spoustu báječného krmiva pro kočky, mokré i šťavnaté a křupavé suché granule. Po několika měsících života s mojí mámou a mými bratry a sestrami naše lidská máma měla návštěvníky, aby nás drželi a hráli si s námi! Muž a ženy, kteří mě drželi, už museli mít ragdoll koťátko, protože jsem cítil jeho vůni, když mě drželi. Byl jsem zvědavý, jaký by mohl být. Doufal jsem, že si mě jednou vyberou, abych se s nimi vrátil domů. Další měsíc jsem strávila se svými bratry a sestrou a také s mladší rodinkou koťat. Po poslední cestě k lékařům jsem byl připraven být adoptován do mého věčného domova s novými lidmi. V prvním říjnovém týdnu přišli do mého domu noví lidé, aby mě vyzvedli – a hádejte co? Byli to stejní muži a ženy, kteří měli na sobě zvláštní vůni ragdollů! Docela jsem se bál jít do nového lidského nosiče, ale byl jsem také trochu vzrušený, když jsem viděl, kam se budu pohybovat. Moje lidská máma mi na ručník nanesla vůni mých kočičích maminek, abych nebyl tak nervózní.
Po krátké jízdě s novými lidmi jsem dorazil do svého nového domova v Rush NY. Jakmile jsem vešel dovnitř, uviděl jsem OBROVSKÉ bílo-šedé koťátko Ragdoll, jak se na mě dívá v mém nosiči! Wow byl velký! Byl jsem docela rád, že jsem zatím v bezpečí svého nosiče. Můj nový lidský táta mě vzal nahoru, kde měl novou bedýnku s mým oblíbeným stelivem a dvě krásné skleněné misky na vodu a jídlo. Odložil můj nosič a rozepnul dveře, abych mohl vystoupit a prozkoumat. Zpočátku jsem byl velmi opatrný, protože vše vypadalo a vonělo úplně nově. Dveře do přízemí byly zavřené, takže můj nový velký bratr nemohl přijít a vyděsit mě, ale jeho pach byl všude. Voněl jako pěkné koťátko Ragdoll, tak jsem doufala, že se s ním budu moci brzy setkat a hrát si s ním. Můj nový lidský tatínek se mnou prvních pár týdnů spal nahoře, ale první noc v novém domově se mi stýskalo po mámě a bratrech a sestrách tak moc, že jsem hodně plakal. Můj nový lidský táta byl velmi hodný a celou noc mě mazlil, takže jsem brzy mohla usnout přitulená k jeho chlupatému břichu. Po pár dnech o samotě nahoře s tátou mě dal do nosiče, abych byla v bezpečí, a najednou na mě koukal můj nový velký bratr! Zjistil jsem, že se jmenuje LEO a byl to samec ragdollů s modrými rukavicemi. Nemyslím si, že mě měl moc rád, protože vydával legrační trylkující zvuky a skákal kolem mimo mého nosiče s očima velkýma jako talířky. Moje nová lidská máma a táta si ho na chvíli vzali pryč, abych si v novém domově mohl být jistější.
Po několika týdnech v mém novém domě v patře jsem se cítil mnohem uvolněněji a skvěle jsem si hrál, zápasil s hračkami a přitulil se k tátovi. Prostě jsem se rád mazlil a nejhlasitěji jsem předl, když jsem se přitulil od mámy a táty. Teď nastal čas, abych si trochu pohrál se svým novým velkým bratrem Leem. Ale zdálo se, že je problém, Leo byl MNOHEM větší než já a hrál příliš drsně. Moje lidská máma a táta se obávali, že Leo poraní mé šití v mém břiše od lékařů. Moji první lidskou mámu zavolali k chovatelům, aby s ní probrali, co mají dělat. Chovatel jim dal několik tipů, z nichž nejdůležitější bylo, že budou muset představovat mého velkého bratra velmi pomalu. Milá paní, se kterou moje máma pracuje, nám dala stan pro štěně a já jsem se střídal s Leem ve stanu, kde jsme si spolu mohli bezpečně hrát. Během několika příštích týdnů nás máma a táta nechali potkat se jen na pár minut v kuse. Měl jsem svého velkého bratra rád, ale pořád na mě skákal a snažil se o to udus mě. To se mi vůbec nelíbilo, takže jsem kopal a vrčel. Po chvíli to Leo přestal dělat a místo toho přešel na mě. To se mi líbilo mnohem víc.
Teď spolu pár týdnů žijeme a jsme skoro nejlepší kamarádi. Stále na mě jednou za čas skočí, ale já jsem stále větší a silnější a mohu se bránit. Máme míč, který se honí po domě. Někdy se mi stane, že na něj zaútočím a skočím mu z výšky na záda. Líbí se mi, že to dokážu. Vezmi toho velkého bratra! LOL. Myslím, že je pro něj těžké se se mnou o věci podělit, protože byl dlouho jediné dítě, než mě máma s tátou přivedli domů. Bylo pro něj velmi těžké sdílet postel s mámou a tátou, ale nakonec to udělal a teď spolu spíme jako rodina. Jíme různé druhy jídla, ale rádi si vyměňujeme misky, kdykoli se maminka nebo tatínek nedívají. Táta nás rád vyfotí a ukáže všem na webu Jenny Dean Floppy Cats, aby je každý viděl. Doufám, že se vám moje obrázky líbí!
Máte kotě nebo kočku Ragdoll? Zvažte odeslání své kočky! Pokyny k odeslání Ragdoll of the Week
Přečtěte si více příspěvků Ragdoll Kitten of the Month.
Odesláno 6. dubna 2020 Myslel jsem, že věci už nemohou být horší – pak přišel virus Covid-19! Bylo těžké přizpůsobit se ztrátě mého manžela po téměř 50 letech manželství, ale pak v lednu zemřel náš milovaný německý ovčák Hugo. Vždycky jsem si myslel, že Hugo má v sobě trochu ragdollské osobnosti, p
Odesláno 25. června 2021 Rád bych vám představil svého krásného Occhiho Blua, (italsky modré oči), tuleního dvoubarevného koťátka narozeného 20. března 2021. Rok 2020 byl pro většinu lidí včetně mě těžký. Uprostřed pandemie jsem ztratil svou milovanou 13letou směs zázvoru Mainecoon a byl jsem u