Severoafrický pštros, známý také jako pštros rudokrký nebo pštros barbarský, je největší žijící pták na světě. Je to nejbližší žijící příbuzný dnes již vyhynulého arabského pštrosa.
Severoafrický pštros byl kdysi rozšířen po celé Africe. Ničení stanovišť a lov však způsobily strmý pokles populace pštrosů severoafrických. V současnosti se předpokládá, že existují pouze v malých kapsách v Čadu, Kamerunu, Středoafrické republice a Senegalu.
Zatímco severoafričtí pštrosi byli kdysi v jižním Tunisku běžní, byli v této oblasti na více než 100 let vyhubeni, dokud ochránci přírody znovu nezavedli ptáky do národních parků. Dnes lze pštrosa severoafrického nalézt ve třech národních parcích v Tunisku, ale v tuniské divočině zůstává vyhynulý, ale lze jej nalézt v národních parcích Dghoumès a Sidi Toui a v rezervaci Orbata Faunal Reserve.
Severoafričtí pštrosi si získali oblibu mezi úsilím o ochranu zvířat kvůli jejich strmě klesající populaci. Úřady na ochranu zvířat pracovaly na opětovném vysazení severoafrických pštrosů do jejich dřívějších přirozených stanovišť, včetně nových oblastí Čadu a Tuniska, aby posílily divoké populace ptáků.
Jedním z obrovských faktorů, které zvýšily popularitu severoafrického pštrosa, byla jízda na pštrosech, která se obvykle provádí s běžnými pštrosy spíše než se severoafrickými pštrosy.
Pštrosí mláďata jsou také rozkošná a spíše mazlivá. Lidé tedy nedávno projevili zájem o jejich záchranu.
Severoafrický pštros měl kdysi rozsáhlé stanoviště po celé Africe. Lov a ničení přirozeného prostředí však způsobilo, že zvíře je kriticky ohroženo. Snahy o znovuzavedení byly z velké části úspěšné. Severoafričtí pštrosi mají nyní malá chráněná stanoviště v Tunisku, Maroku a na Sahaře.
Severoafrický pštros je navíc znovu vysazen na místa, kde kdysi chodil pštros arabský. Pštrosi rudokrcí byli zdokumentováni v poušti Arabah, pohoří Eilat a poušti Negev.
Úvod do saúdskoarabské chráněné oblasti Mahazat as-Sayd začal v roce 1994 a bylo plánováno jejich opětovné zavedení do chráněné oblasti Al-Khunfah. V současnosti se odhaduje, že v chráněné oblasti Mahazat as-Sayd žije 90–100 jedinců.
Severoafrický pštros byl také zavlečen do izraelské přírodní rezervace Yotvata Hai-Bar a existují plány na jeho vypuštění do polí Negevské pouště. Reintrodukce druhu zde však selhala, protože reintrodukovaní ptáci zmizeli. Úřad se domnívá, že ptáci dobrovolně opustili oblast, aby cestovali do Egypta nebo Nahal Seifim.
Analýza mitochondriální DNA ukazuje, že pštros severoafrický je nejbližší žijící příbuzný pštrosovi arabskému. Tato analýza byla použita k podpoře opětovného vysazení pštrosa severoafrického v západní Asii.
Reintrodukce pštrosa severoafrického do jeho bývalých afrických stanovišť byla velmi úspěšná a při opětovném vysazení pštrosa severoafrického do západní Asie byl úspěch jen omezený.
V Mezopotámii doby bronzové bylo mezi šlechtou běžné chovat pštrosy jako exotické mazlíčky. Pštrosí lovy byly v Asýrii běžné a králové a královny chovali pštrosy v zoologických zahradách, aby je sklízeli na vejce a peří.
Pštrosi nejsou dobří mazlíčci. Zatímco kuřátka mohou být roztomilá a mazlivá, dospělý pštros je nebezpečné zvíře, které by nemělo být chováno v zajetí jako domácí mazlíček. Domestikace pštrosů nebyla úspěšná a samci pštrosů jsou známí tím, že se s přibývajícím věkem stávají velmi agresivními. Chov pštrosa jako domácího mazlíčka je ve většině Spojených států nezákonný a měl by zůstat nezákonný.
Navíc chovat severoafrického pštrosa jako domácího mazlíčka by bylo zločinem, protože tento druh je považován za kriticky ohrožený.
Chov pštrosů je mnohem běžnější, i když trh s pštrosy je přinejlepším proměnlivý. Pštrosí farmy sklízejí pštrosy na peří, maso, kůže a vejce. Odhaduje se, že ve Spojených státech je pouze několik stovek pštrosích farem.
Pštrosi zaznamenali boom díky rozsáhlému úsilí o ochranu, ale chovat je jako domácího mazlíčka je neuvážený a nebezpečný krok. Rodiče domácích mazlíčků, kteří zvažují pštrosí mládě, by se měli těmto obřím ptákům vyhýbat.
V tomto článku Chování a temperament Bydlení Jídlo a voda Zdravotní problémy Zákon Nákup Podobní domácí mazlíčci Africký plch, známý také jako mikroveverka, je drobný hlodavec, který vypadá hodně jako velmi malá veverka s některými myšími rysy. Tito hlodavci pocházejí ze subtropických a tropických
Mnoho lidí je velmi proti držení obřích afrických suchozemských šneků jako domácích mazlíčků, protože jsou „destruktivní, invazivní, nebezpeční a nezákonní“. Je pravda, že mají obrovský destruktivní potenciál a jsou vážnými zemědělskými škůdci a ve Spojených státech a některých dalších zemích jsou s
