Jedna odpověď na rakovinu

Je zábavné, jak zvláštní psi vstupují do života člověka. Kamarád našel Diamonda na výstavě psů. V pouhých sedmi měsících byla vrácena chovateli kvůli jejím dysplastickým kyčlím. Chovatel plánoval její eutanázii. Se svými velkými radarovými ušima a očima moudrými na svůj mladý věk milovala všechno a všechny, zvláště malé děti. Můj přítel se nabídl, že ji nechá vykastrovat a najde jí dobrý domov výměnou za odklad, a v říjnu 1993 se stala mým psem.

Jednou z prvních věcí, které jsem udělal, bylo domluvit si schůzku s celostním veterinářem, Dr. Anne Riceovou z Williamstownu, Michigan. Doufal jsem, že doktorka Riceová může mít nějakou novou nebo jinou radu, jak se vypořádat s Diamondovými kyčlemi. Tento pes by neměl mít žádné další očkování, radila. A přirozená strava by pro ni byla nejlepší.“

O zvířata, která mi byla svěřena, jsem se vždy dobře staral, ale tato rada na mě nezabrala. Diamond dostávala tradiční péči o své dysplastické kyčle, počínaje jednou operací náhrady kyčelního kloubu v roce 1995 a další v roce 1996. Byl jsem zaneprázdněn a tašky s jídlem byly snadné, takže Diamond jedla komerční krmivo pro domácí mazlíčky. Věrně jsem ji vzal ke konvenčně vyškolenému veterináři na její každoroční očkování a operace kyčle a náhodně jsem do jejího systému vložil pilulky na prevenci srdečních červů s chemickou ochranou proti blechám a parazitům, protože jsem to tak vždycky dělal.

Z mé péče ale nevznikl bezproblémový pes! Diamond měl četné ušní infekce, neustálé problémy s parazity a zuby, které se zdály vždy potřebovat vyčistit, navzdory příslibům speciálního krmiva na odstraňování zubního plaku.

Jeden krok vpřed, dva kroky zpět
Až v zimě roku 1998, když jsem narazil na knihu s názvem Give Your Dog A Bone od doktora Iana Billinghursta, mi konečně něco docvaklo. Přirozená strava na posílení imunitního systému? Chcete-li odstranit nepříjemné problémy, které sužovaly Diamond tak dlouho? Líbil se mi ten zvuk! Během chvilky jsem měl v mrazáku 30librovou krabici mražených krůtích krků!

Ve velmi krátké době se věci pro Diamond začaly zlepšovat. Uši se vyčistily. Hustý, hnědý plak jí opotřebovával zuby, až se bíle leskly. Její problém s parazity zmizel. Cítil jsem, že jsme konečně na správné cestě.

Moje vize celostní zdravotní péče však nebyla příliš kompletní. Přestože jsem ji krmil přirozenou stravou, nebyl jsem zcela připraven opustit nebo změnit její tradiční veterinární péči. Takže když jsem obdržel oznámení, že Diamond má dostat své každoroční očkování, vzal jsem ji přímo dovnitř. V březnu 1999, jen pár týdnů po obdržení těchto přeočkování, se Diamond stala extrémně artritickou. Když šla, zněla vlastně jako vrzající kostra. Přidal jsem do její stravy nějaké doplňky chondroitinu a glukosaminu, aniž bych to nějak výrazně zlepšil.

V srpnu jí praskl jeden z kolenních vazů, když si hrála s jiným psem, a musel být chirurgicky přestavěn. Slova veterináře na rozloučenou zněla:„Mimochodem, jestli se ta boule na její přední noze VŮBEC změní, vezměte ji dovnitř a nechte si ji sundat. Cítí se neškodně, ale dávejte na to pozor.“

Všiml jsem si té hrudky už dříve, ale moc jsem si z ní nedělal, protože se nezdálo, že by to Diamondovi vůbec nevadilo. Předpokládal jsem, že si narazila nohu při lovu sysel za naší stodolou, což byla její oblíbená zábava.

Diamondovo celkové zdraví mě více znepokojovalo. Vypadala mnohem starší než svých šest let. Doplňky chondroitinu a glukosaminu její artritidě příliš nepomáhaly.

Nakonec, když jsem se trápil pomalým zhoršováním stavu mého drahého psa, vzpomněl jsem si na radu doktorky Riceové ohledně očkování. Diamondova artritida se skutečně projevila hned po posledním kole očkování, které dostala v březnu. Mohlo by tam být spojení? Zamířil jsem k telefonu a přemýšlel jsem, co by na to řekla Dr. Riceová.

Celková konzultace
Dr. Riceová byla naštěstí trpělivá a chápavá. Zdálo se, že pochopila, že lidem trvá, než vstřebá holistické paradigma. Tentokrát jsem poslouchal mnohem pozorněji, co říkala. Ostatně všechno, co mi řekla před lety, se ukázalo jako pravda. Mluvila se mnou o způsobech, jak odstranit toxiny, které jsem pumpoval do Diamondova systému. Vysvětlila výhody půstu, který uvolňuje trávicí systém k odbourávání toxinů uložených v játrech a dalších tkáních. Zopakovala svůj názor, že každoroční očkování není nutné, zvláště u šestiletého psa ve špatném zdravotním stavu.

Vzhledem k tomu, že tradiční péče zřejmě nezabránila mnoha problémům, které postihly Diamonda, rozhodl jsem se řídit se všemi radami doktorky Riceové. Přestal jsem používat chemické přípravky proti blechám a začal jsem Diamond podávat květinovou esenci s názvem Flea Free, která se podává v pár kapkách denně do psí vody. Také jsem však pochopil, že čištění Diamondova systému může být dlouhodobým projektem.

Nová krize
V této době jsem si všiml, že boule na Diamondově noze se zvětšuje. Přinesl jsem Diamonda svému tradičnímu veterináři, který bulku odstranil, a zavolal mi s výsledky o týden později, 24. ledna 2000. Věděl jsem, že jsme v průšvihu, když řekla:„Je mi TAK líto, že se to stalo vašemu psovi. .“ Oficiální diagnóza:hemangiopericytom.

"Jaké mám možnosti?" zeptal jsem se.

Laskavě mi vysvětlila, že tento typ nádoru měkkých tkání nelze chirurgicky zcela odstranit, protože se vždy opakují, pokaždé agresivnější než dříve. To obvykle vede k dalším operacím a nakonec k amputaci.

Psi se na třech nohách vedou překvapivě dobře, nabídla se. Možností je také záření. Tyto nádory mají nízkou míru metastáz. Můžeme vám domluvit schůzku na univerzitě. Klinika malých zvířat Michigan State University je jen 20 mil od mého domova.

Slíbil jsem, že si to promyslím, ale odpověď jsem znal, než jsem položil telefon. Pro Diamonda už nebudou žádné operace. Za svůj krátký život už toho zažila dost. Poněkud naslepo jsem si udělal výlet do svého místního obchodu se zdravou výživou a zeptal se na doplňky pro boj s rakovinou. Přišel jsem domů s poměrně širokým sortimentem produktů. Koupil jsem si něco, co slibovalo, že je to ten nejlepší antioxidant a mocné bylinné přípravky, které naznačovaly, že jsou to, co každé tělo potřebuje. Věděl jsem, že je to šílené, ale měl jsem pocit, že musím něco udělat.

Diamond měl jiný nápad. Pes, který byl vždy ochoten vzít si cokoli, najednou neměl pro můj sortiment prášků a pilulek využití. Pouhé tři týdny po odstranění nádoru byla bulka na Diamondově noze již stejně velká jako před operací.

Dr. Riceová přišla na novou kontrolu. "Co můžu dělat?" Zeptal jsem se jí. "Mám hromadu doplňků, kterých se ona nedotkne."

"Tento pes tě přišel učit," řekla. "Musíš poslouchat, co ti její tělo říká." Tělo ví, co potřebuje.“

Její slova mi neustále hrála hlavou. Čím více jsem o tom přemýšlel, tím více jsem byl přesvědčen, že Diamond by se mohla uzdravit sama, kdyby dostala to, s čím potřebovala pracovat. Ale co bylo klíčem?

Alternativy léčby rakoviny
Strávil jsem každou noc hodiny hledáním informací o rakovině psů na internetu. Našel jsem spoustu informací o typu rakoviny, kterou měla, a typický léčebný protokol byl vždy stejný:operace a ozařování.

Pak jsem odbočil novým směrem. Začal jsem hledat alternativní způsoby léčby pro lidi se stejným typem rakoviny. Našel jsem webovou stránku věnovanou informacím o německé vědkyni a biochemičce Dr. Johanně Budwigové, která provedla rozsáhlý výzkum léčivých vlastností lněného oleje v kombinaci se sířenými proteiny. Měla určitý úspěch s vyléčením pacientů s rakovinou tím, že jim dávala jednoduché, přírodní potraviny bez chemikálií a konzervantů, a také jako doplněk lněného semínka smíchaného s nízkotučným tvarohem.

Přibližně ve stejnou dobu mi přítel navrhl, abych se podíval na web s názvem Shirley’s Wellness Cafe. Našla jsem tam spoustu informací o doplňkové a alternativní péči o domácí mazlíčky, včetně mnoha posudků od majitelů, kteří svým zvířatům léčili různé problémy kombinací... lněného oleje a tvarohu! Zdálo se, že všichni krmili třikrát denně 1/4 šálku tvarohu plus jednou polévkovou lžící lněného oleje.

Možná je to ono, pomyslel jsem si. 4. února jsem začal Diamondovu dietu doplňovat směsí lněného semínka/sýru a nikdy jsem se neohlédl. Protože je méně aktivní než většina psů, dávám jí dvakrát denně 1/4 šálku nízkotučného (1 procenta) tvarohu s 1 1/2 polévkové lžíce organického lněného oleje Barlean's (Barlean's je olej, který Dr. Budwig doporučuje v Spojené státy.). Šlehám, dokud se olej úplně nerozmíchá se sýrem. Když ho položím před Diamond, olízne misku dočista a rozhlédne se po dalších.

Jediné vitamíny, které jí dávám, jsou jednorázové 500 mg. Ester C (s bioflavonoidy) gelový uzávěr a jeden 400-iu vitaminu E se selenem, oba otevřeny a smíchány s jídlem denně. Několikrát týdně jí dávám malé množství odšťavněné zeleniny a přidávám k tomu kapsli Vegyzme, která jí pomůže zeleninu strávit.

Jeden den v týdnu je rychlý den. Toho dne nedostane nic ze svého obvyklého jídla, kromě směsi oleje/sýru a čerstvé vody.

Skutečnost, že je stále tady s námi, vám říká, že tento protokol fungoval. Ale stále mě udivuje, jak to fungovalo.

Oblast nádoru na její noze dále rostla první tři týdny poté, co jsem začal Diamond krmit směsí oleje a sýra. Nafouklé, hrudkovité místo jsem musel kontrolovat stokrát denně. "To bude fungovat," řekla jsem manželovi.

"Nedělej si naděje," varoval ho. Na to už bylo pozdě! Během této doby jsem Diamond pozorně sledoval a usilovně poslouchal. Její artritida se zlepšovala. Měla více energie. Všechno kromě její nohy vypadalo dobře.

Ráno 28. února se stala úžasná věc. Nádor se rozhodně zdál menší! A od té chvíle se stále zmenšovalo. K 1. květnu vypadala její noha úplně normálně. Když moje tradiční veterinářka viděla Diamond naposledy, řekla:"Ani nedokážu říct, která noha to byla!" Pořád se nad tím případem škrábe na hlavě.

Dnes je Diamond zpátky ve vysoké trávě za stodolou a hledá sysle. Její artritida se výrazně zlepšila, plus díky směsi lněného oleje a tvarohu, která bude vždy součástí jejího jídelníčku, stejně jako pravidelný půst.

Když ji doktorka Riceová viděla naposledy, řekla:"Diamant vypadá skvěle!" S úspěchem se nelze hádat. Měl jsem z toho dobrý pocit, ale nikdy by se to nestalo, kdyby mě nenaučila, jak je důležité naslouchat a hledat odpovědi. Naše zvířecí těla skutečně vědí, co potřebují. Je na nás, jako správcích, abychom to zkusili poskytnout.