Calebovi se dařilo opravdu dobře na bouviera, kterému mělo být 10 let, když se jeho zdraví minulé léto záhadně potopilo. Dozvěděli bychom se, že byl infikován střevním parazitem jménem Giardia. Ale dokud nebyl správně diagnostikován a účinně léčen, trpěl a jeho stav se zhoršoval.
Problematická infekce Giardia je často přehlížena nebo zaměňována za jiná onemocnění. Ještě před dvěma nebo třemi lety se věřilo, že je u psů neobvyklý, říká Dr. Andrew Peregrine, docent klinické parazitologie na Ontario Veterinary College, University of Guelph.
Nedávné studie však zjistily, že mezi 6 procenty a 7 procenty psů je kdykoli infikováno Giardia. A 8 z 10 z nich nevykazuje žádné klinické příznaky onemocnění! Mladí psi (do jednoho roku) se mohou nakazit Giardií až šestkrát častěji než dospělí.
Tato zjištění naznačují, že Giardia je pro psy závažnějším problémem, než se dříve myslelo. Zdá se, že pejskaři a praktici mají co dohánět!
Calebův příběh ilustruje, jak lidé mohou zabloudit, když se dívají na Giardii přes zastaralou optiku.
Na začátku léta měl Caleb den nebo dva průjem, ale pak se to vyjasnilo. Zvracel jednou a o několik týdnů později znovu. Průjem přicházel a zase odcházel, ale i jeho lépe tvarovaná stolice zapáchala. Naše místní klinika provedla „plovoucí“ test vzorku stolice a sdělila nám s kamarádkou Janice, že to dokáže detekovat jak červy, tak Giardii. Když nenašli ani jedno, usoudili jsme, že paraziti nejsou Calebův problém.
Nepolapitelný vzorec pokračoval týdny, pak měsíce. Caleb občas přestal jíst. V noci se probouzel zadýchaný a očividně utrápený a někdy nemohl znovu usnout celé hodiny. Jeho útroby hlasitě bublaly a vypustil páchnoucí plyn – pro něj neobvyklé. Měl jsem podezření na střevní křeče.
Pak, téměř přes noc, se jeho normálně sladký dech stal tak odporným, že jsme museli pro úlevu otevřít okno auta, když jel s námi. Někdy to páchlo jako výkaly. Naši veterináři trvali na tom, že Caleb měl pravděpodobně problém s ústní dutinou, ale stejně jako ostatní psi na syrové stravě má Caleb zdravé zuby a dásně. Je zvláštní, že jeho chronicky svědící kůže a bolavé klouby se také zdály mnohem horší, což podle logiky nesouviselo s problémy s trávením; přesto se to všechno stalo v tandemu.
Calebov chiropraktický veterinář si všiml, že trpí úbytkem svalů. Jeho váha klesla z 90 na 81 liber; byl hubené a žebrovaný, i když jedl dost dobře. Zeptala se, jestli byl zkontrolován na Giardii; informovali jsme o jeho negativních výsledcích. Zděšená, že by mohl mít rakovinu, chtěla biopsii podrážděné bradavice na jeho koleni.
Jen jsem necítil, že má rakovinu. V obavě, že mu operace zvýší stres, rozhodli jsme se to odložit a pokračovat v hledání jiných vysvětlení.
Calebův homeopatický veterinář nasadil lék na jeho problémy a nasadil mu probiotika a enzymy, aby pomohly jeho trávení. Když se nezlepšil, snažila se nás upozornit, že máme počítat s tím, že 10letý pes začne mít problémy. "Tohle není stárnutí," trval jsem na svém. "Caleb je nemocný."
Nakonec se holistický veterinář z Toronta Paul McCutcheon bystře zeptal, jaký druh testu Giardia jsme provedli. "Ach, ne," řekl dálkovým telefonem. „Už netestuji na klinice pro Giardii; není to spolehlivé. Ihned si nechte udělat antigenní test. Budete to muset poslat do laboratoře, ale je to jediný způsob, jak budete skutečně vědět, jestli to má nebo ne.“
Tak jsme to udělali – a vrátilo se to pozitivně. Giardia nevysvětlila, proč se Calebova svědící kůže a bolavé klouby zdály mnohem horší; pokusíme se to zjistit později. Ale naštěstí je parazit léčitelný a on je nyní zpět ke svému starému já.
Ačkoli to veterináři nepovažují za rys nemoci, vzestup a pokles Calebova nehorázně špatného dechu se shodoval s průběhem jeho infekce. Také, zatímco jeho chronicky svědící kůže a artritida vypadaly mnohem hůře, když se jeho trávicí systém dostal mimo koleje, také se poté zmírnily. Nabízím následující návrhy.
Za prvé, není divu, že veterináři nepovažují kvalitu dechu za ukazatel zdraví (s výjimkou možných problémů s ústní dutinou). Tolik psů má chronickou halitózu, že mnoho lidí věří, že mají přirozeně špatný dech! Majitelé, kteří přešli na syrovou nebo přírodní stravu, však často hlásí, že jejich psi mají příjemný, neškodný dech jako Calebův. Neměli bychom přehlížet dech našich psů jako důležitý ukazatel zdraví, zejména trávicího systému.
Za druhé, stejně jako mnoho psů s autoimunitními problémy, Caleb roky užíval nutriceutika, jako je glukosamin, MSM, mořské oleje, vitamíny a léčivé byliny. Pokud z nich jde dlouho, svědění kůže a bolavé klouby ho trápí víc. Vzhledem k tomu, že Giardia narušuje vstřebávání živin, může také narušovat vstřebávání doplňků výživy. Pokud ano, mohlo by to dále zmást diagnostický obraz, když psi v podobných situacích mají infekci Giardia.
Giardia je mikroskopický, jednobuněčný parazit, který infikuje střeva ryb, ptáků nebo savců. Je to hlavní příčina průjmu, a tím i hlavní příčina úmrtí dětí mladších pěti let v tropických a rozvojových zemích, kde je špatná hygiena a nedostatečná filtrace vody. Centers for Disease Control jej popisuje jako jednu z nejčastějších příčin onemocnění přenášených vodou ve Spojených státech.
Giardia má dvě základní životní fáze. Jako „trofozoit“ se přichytí svým přísavkem k výstelce střev svého hostitele. Tam se živí, rozmnožuje a umírá, zatímco aktivně kolonizuje své nové obydlí.
Jako každý parazit musí Giardia hledat nové světy, které by bylo možné využít. Ve své trofozoitové formě nemůže dlouho přežít mimo trávicí trakt hostitele, takže se přeměňuje na jednotlivé „cysty“ uzavřené v pružných ochranných obalech. V této formě cysty opouštějí infikované zvíře v exkrementech hostitele a mají šanci skončit někde, kde mohou zůstat životaschopné, dokud se neobjeví jiný hostitel.
Primárním způsobem, jak získat Giardia, je orální kontakt s cystami Giardia. Stává se to většinou pitím infikované vody, ale jak uvidíte, je to možné i jinými způsoby. Podle Dr. Peregrina může požití pouhých 10 cyst u psů (a lidí) spustit infekci. A cyklus pokračuje.
Aby cysty Giardia zůstaly životaschopné, potřebují vlhké nebo mokré prostředí ve správném teplotním rozsahu. Nejlépe se jim daří v lesních tůních, rybnících, potocích a jezerech, ale přežijí také na podestýlce z vlhké organické hmoty, jako je stinná lesní půda. Suchost rychle ničí cysty, takže jsou v pouštích méně problémem než jinde. Dobře se jim daří ve vlhkém teplém podnebí. Rychlý pokles teploty pod bod mrazu zabije většinu cyst, pokud jsou skutečně zachyceny v ledu nebo v části trusu nebo půdy, která zmrzne.
Pokud jsou však chráněny, některé cysty mohou chvíli přežít i v extrémních mrazech. Mohou například vydržet v tekuté vodě pod vrstvou ledu nebo na půdě izolované od mrazivého vzduchu dobrou sněhovou pokrývkou. Nicméně ani ve vodě cysty nežijí donekonečna; pravděpodobně jen měsíce, ale ne roky, říká Dr. Peregrine.
Dodává:„Cysty, které přecházejí do vody, se nemnoží. Množí se pouze ve vnitřnostech zvířat.“ Jinými slovy, ve vodě se jejich počet zvyšuje pouze prostřednictvím výkalů, které infikovaná zvířata ukládají do vody nebo do její blízkosti.
To se děje několika způsoby. Infikovaná suchozemská zvířata, včetně psovitých šelem, ale nevyjímaje infikované lidi, kakají poblíž a déšť nebo tající sníh vyplavují cysty do jezer nebo potoků. Nebo vodní živočichové, jako jsou bobři, vylučují cystami poseté výkaly přímo do vody. (Nemoc z Giardie se někdy nazývá „Bobrí horečka“, ale Dr. Peregrine si myslí, že bobři mohou být nespravedlivě obviňováni z úspěchu parazita.) Giardia může také kontaminovat potoky nebo jezera prostřednictvím neupravených lidských odpadních vod.
Psi získávají Giardii především pitím vody, která obsahuje cysty. Ale žvýkání infikovaných výkalů také pomůže!
Ne všechny typy Giardia však postihují psy. Vědci nyní věří, že se vyskytuje v různých genotypech a že většina zvířat má alespoň jeden, který je omezen na jejich vlastní druh. Například je známo, že jeden genotyp infikuje pouze psy; další, pouze lidé; přesto třetinu „sdílejí“ psi i lidé.
"Donedávna," říká Dr. Peregrine, "jsme předpokládali, že Giardia u psů vždy infikuje lidi, ale nyní je zcela jasné, že tomu tak není. Některé typy Giardia od psů infikují lidi." A někdy se stane opak. Vypráví o studentovi, který se vrátil domů z Řecka s potvrzenou infekcí Giardia. O týden později se nakazil i studentův pes. "Pes téměř jistě dostal Giardii v důsledku pití ze záchodové mísy," uzavírá. "Takže infekce půjde oběma směry!" Ale ne všechny lidské infekce infikují psy a ne všechny psí infekce infikují lidi.“
Jak to můžeme chytit od našich psů? Pokud má anální oblast infikovaného psa stopy vlhkosti, mohla by obsahovat cysty. Jak vysychají, cysty ztrácejí životaschopnost. Ale pokud se mezitím o ně otřete a ano, pokud skončí ve vašich ústech, můžete se nakazit. Odhalit vás může také to, že vás ušmuchluje pes, který jí z tlamy kape infikovanou vodu. Nicméně asi nemá smysl být příliš paranoidní, protože nikdo z nás se Giardii nevyhne úplně.
Počet cyst, které pes (nebo člověk) dostane, ovlivňuje pravděpodobnost, že se nakazí; čím více toho požije, tím větší je pravděpodobnost, že se to stane. Ovlivňují to podmínky prostředí. Například aktivní toky nebo jezera mohou cysty šířit široce, zatímco se mohou shromažďovat na okrajích klidnějších vod. Horká a suchá období mohou zmenšit menší jezírka a jezírka a koncentrovat stávající cysty ještě blíže k sobě.
Dogster zveřejnil seznam 7 věcí, které byste měli vědět o Giardii, což by mohlo být užitečné. Podívejte se na to zde.
Příliš často veterináři a majitelé ani nenapadlo podezírat Giardii jako příčinu psího průjmu. Proč ne?
Dr. Peregrine naznačuje, že díky novým údajům si veterináři teprve uvědomili, jak je to běžné. „Myslím, že jsme tomu předtím nerozuměli. Sedm procent psů (pozitivní test) je velmi vysoké číslo!“
Kromě toho, protože nemoc nemá žádné vlastní klinické příznaky, může napodobovat „takřka cokoli, co vyvolává průjem!“ Dr. Peregrine se směje. "Kromě průjmu s krví." Je extrémně neobvyklé vidět krev s Giardií.“
A veterináři mají tendenci nejprve testovat to, co věří, že je nejčastější. Morag McMurray, DVM, Kingston, Ontario, uvádí příklady.
"Pokud pes přijde s kožními a zažívacími problémy, hledali byste nejprve generalizovanou zánětlivou reakci. Nebo pokud měl hypotyreózu a průjem, nejprve byste důkladně prozkoumali štítnou žlázu. Kdyby měl průjem, ale nezvracel, divili byste se cizímu tělesu,“ říká Dr. McMurray.
Tyto důvody mohou vysvětlit, proč veterináři přehlédli Giardii jako potenciální příčinu onemocnění. Ale je čas na změnu perspektivy.
Kdy byste měli mít podezření, že Giardia mohla nakazit vašeho psa?
Více než polovina z přibližně 80 procent infikovaných psů bez klinických příznaků se může nakonec zbavit sama. Ale zbylých 20 procent se může stát dost nešťastnými táborníky. Giardia usually, but not always, affects dogs up to one year old, or unwell dogs with challenged immune systems, more harshly than it affects healthy dogs.
When a dog has signs, diarrhea may be the first and only one you’ll see. He may also throw up. But the diarrhea may be intermittent and vomiting occasional, making it hard to know whether your dog is ill or simply ate something untoward. Stool, whether loose or formed, may stink and contain mucous. If the parasite interferes with nutrient absorption, you may see weight loss, weakness, and muscle-wasting.
Abdominal pain can be another feature of the disease. Two humans I know who have had it insist, “It’s terrible! You have spasmodic intestinal cramps, like colic!” One reported a metallic taste in his mouth.
Giardia infections are not normally life-threatening. But the dangers of dehydration (from excessive diarrhea) or malabsorption are real. Ideally, we should look for the parasite well before things get to this point.
Giardia can be tough to identify in tests, and routine fecal examinations don’t normally detect the parasite. But several tests, with varying levels of accuracy, can. Repeat a test up to three times to be sure of negative results, or switch to one that’s more dependable. Many vets do in-clinic tests by default (they’re less expensive); if you want a specific test done by a lab, request it.
• The “ELISA” test. Considered the most reliable and becoming more popular. Looks for antigens. Goes to a lab. Most likely to get correct results the first time. Note that the ELISA test for Giardia will not detect other parasites or problems that your dog may have.
• The “float” test. Done in-clinic. Designed to look for worms. May also find cysts, but much more reliable when performed by technicians who are specifically trained to find Giardia this way.
• The “fecal smear.” Performed in-clinic on fresh feces; looks primarily for trophozoites before they die off. A less effective way to find cysts. Dr. McMurray calls it more of a rough guide/initial screening test.
• The “fluorescent antibody test” (FAb). Done at a lab. Generally more reliable than the fecal smear, but either can give false positives or negatives.
Testing for Giardia should not replace routine stool checks.
To treat, or not to treat? Just because your dog tests positive does not mean you should automatically treat him. If he has no clinical signs of disease, he may recover by himself. Using drugs if they’re not truly necessary may encourage Giardia to develop resistance, hampering our ability to help a severely infected dog down the line. (Possibly also for this reason, many doctors today do not treat Giardia-infected humans who have no symptoms.)
But sometimes it makes more sense to treat. Dogs like Caleb, overwhelmed by too many cysts, or whose weak immune systems can’t throw off the infection, need help. Also, if a dog lives with a human or another pet who has a compromised immune system (from cancer or AIDS, for example,) Giardia could hit that individual hard. To protect the immune-suppressed family member, Dr. Peregrine advises treating even Giardia-positive dogs who show no signs.
Owners may choose to treat their dogs for Giardia with conventional pharmaceutical drugs that kill the parasite in the gut, or by attempting to bring about intestinal balance through natural means. Whichever method you use, first carefully shampoo the hair around the dog’s rear end to remove any cysts that may be present.
The conventional pharmaceutical drugs used to kill Giardia are:
• Fenbendazole (Panacur, SafeGuard). Originally used for dogs as a de-wormer, it eliminates Giardia, too. Dr. Peregrine asserts that it’s generally more effective against Giardia than the old stand-by, metronidazole. It appears to have fewer side effects, too; consisting, if anything, of vomiting. “It’s probably one of the safest drugs we use in veterinary medicine,” he says. Individual dogs may be allergic to it.
The use of fenbendazole for Giardia is pretty new on the scene; two out of four practicing vets I consulted did not yet know of its use for that purpose. It’s given once a day for three days; if the dog still tests positive a month later, your vet will probably repeat treatment for a longer duration.
• Metronidazole (Flagyl). The drug of choice for years, it’s also the mainstay for treating Giardia in humans. It has a good success rate. However, it also has a rather daunting list of possible side effects:neurologic disorders, lethargy, weakness, effects on blood cells, damage to the liver, blood in urine, anorexia, vomiting, and diarrhea. It’s not considered safe for pregnant females. Still, many vets rely on it because it has worked well for them and they’ve had few, if any, problems with it.
Clinical experience suggests Giardia is becoming resistant to metronidazole, according to Dr. Peregrine. But he advocates keeping both drugs in use, because if everyone switched to fenbendazole, “sooner or later, we’re going to get resistance to that, too! We want to be sure, in 50 years’ time, we’ve still got one or two drugs that work.” For this reason, he advises against using either drug preventively for high-risk dogs.
• Natural methods. Grapefruit seed extract, oregano oil, and colloidal silver, among others, reputedly kill microbes, among them bacteria, viruses, and parasites. You can find these and other preparations in health food stores; follow instructions for treating parasites.
Although these methods may help with many things, it appears that holistically oriented folk haven’t yet reached consensus on their effectiveness against Giardia. In my survey of eight natural pet care books – some classic, others hot off the press – six didn’t mention Giardia at all; the seventh did, but only in passing. Only Mary Wulff-Tilford and Greg Tilford, in their book All You Ever Wanted to Know About Herbs for Pets, deal with it. After noting that herbal preparations for Giardia are “moderately successful at best,” they suggest combining low-alcohol tinctures of the following:
2 parts Oregon grape
2 parts licorice
2 parts cleavers
1 part garlic
They instruct giving this to the dog at least one hour before a meal. Dose at about ¼ teaspoon (1 milliliter) per 20 pounds of body weight, twice daily for up to 10 days; if the dog does not improve significantly by then, consult a holistic veterinarian.
Given the Tilfords’ cautions, perhaps we simply haven’t yet found the most effective nonconventional remedies for Giardia. If you do want to try one, remember it may take awhile to work – a consideration if your dog is already in poor condition or in pain.
Unfortunately, regardless of treatment, Giardia may persist. Dogs often reinfect themselves during therapy. Take precautions to reduce exposure. Also, your dog’s Giardia may be nonresponsive to the drug used. A change of drug might help. She may have an underlying issue suppressing her immune responses. Observe her closely and consult with your vet. Finally, neither dogs nor people develop immunity against Giardia. They, and we, can always have it again.
Giardia does not do permanent damage, but once it’s gone, a dog may need a little time to heal her intestinal lining. Probiotics can help with digestion in the meantime. Feed clean, non-irritating foods. If she had malabsorption, add nutritional supplements to help her regain what she lost.
Caleb did not respond to maximum doses of grapefruit seed extract and oregano oil, given for five days. But after two treatments with fenbendazole, he finally tested clear and regained his ideal weight. His digestion recovered over a few weeks, and his breath cleared along with it. Plus, his aggravated, itchy skin and achy joints calmed again to their “normal” level of irritation. Maybe the Giardia had interfered with his absorption of the supplements we give him to ease those problems.
Wyeth makes a vaccine called GiardiaVax,® which, the company claims, can prevent dogs from developing disease (diarrhea) caused by Giardia; it does not prevent infection. Dr. Peregrine conducted a study to look at whether the vaccine might also clear infections in dogs who have been nonresponsive to traditional treatment, but did not find that it had any effect on this. Further, he states that some people believe, on the basis of clinical experience, that the vaccine provides no significant benefit either preventively or therapeutically.
It should also be noted that the vaccine contains thimerosol, a preservative that contains mercury. Many holistic practitioners believe that preservatives that contain mercury can cause abnormalities of the nervous system, such as problems with coordination, vision, and learning
You probably won’t be able to avoid Giardia completely, but you can certainly reduce your dog’s chances of contracting it.
• Support her immune system so that she can handle Giardia better. This requires a proper diet, regular exercise, enough natural light, and a minimum of problem stress. But even if she does contract the parasite, she still may not have an immune issue; a sufficiently high number of cysts could infect even the healthiest dog.
• Keep your dog’s living quarters and hindquarters clean and dry. Gentle shampoo followed by clean water will look after the dog personally; soaps lift cysts away from the body so you can rinse them off.
Concerning floors, here’s the most effective solution:flush them frequently with lots of plain water and let dry thoroughly before the dog comes back in. Concrete runs, especially, benefit from this. Many disinfectants don’t affect Giardia, and heavily soiled areas shield cysts from chemicals, anyway. Keeping clean is better. Steam-cleaning can also help as Giardia can’t survive temperatures over 60°C/152°F. Wash your hands well after clean-up.
• When you go out with your dog, avoid quiet waters where cysts may gather and to visit streams or bigger lakes, instead. Walk in woods after vernal pools have dried up in summer. Discourage him from eating feces. In your yard, see what you can do about standing water, but don’t worry about things like raised bird baths; if they’re too high for mammals to poop in, they likely won’t collect Giardia that could infect your dog.
What if, like us, you’re surrounded by swamp, or your dog loves the water and you don’t want to deny her that pleasure? Have your high-risk dog tested for Giardia annually. And if she develops diarrhea, think of Giardia first instead of last, and prompt your vet to look into it.
• Water treatment. Town water systems should deal with Giardia, but not all do. If yours doesn’t, you’re on a private well, or you take your dog camping, boil water for at least one minute to destroy cysts. Properly maintained ultraviolet light systems for private wells kill them. Filters with an absolute pore size of one micron, or that are rated “for cyst removal,” will snag them. Remember:you can’t detect Giardia just by looking or sniffing at water. Cysts may dwell there even if it appears pristine and delicious!
Finally, don’t get discouraged if you’re trying to do everything responsibly but your dog still gets Giardia. There’s no such thing as zero risk with the parasite; just do what you can, be realistic, and get out there and have fun with your dog.
1. Consider Giardia first rather than last as a possible cause of your dog’s diarrhea.
2. Request that your veterinarian send a sample away for an antigen test, or, if they’re doing a “float,” ask for a technician who’s been specifically trained to find Giardia that way.
3. Don’t let your dog drink from the toilet! They can become infected by an infected person this way. Remember, an infected person (or dog) may not exhibit symptoms.
4. Ask your vet to make Giardia part of your dog’s annual parasite test.
Susan Weinstein is a freelance writer with a strong interest in animals and holistic healthcare. Presently, she is working on a book about pets and stress with Paul McCutcheon, DVM. Weinstein and Caleb live in Grafton, Ontario.
Infekce močových cest (UTI) jsou jedním z častějších problémů pozorovaných ve veterinární praxi malých zvířat. Definice UTI je kolonizace patologických bakterií v normálně sterilním prostředí v močovém traktu. Existuje mnoho zdravotních stavů, které způsobují, že pes je náchylný k infekcím močových
Srdcovka prochází řadou úžasných změn, aby dokončila svůj životní cyklus. Musí to začít u jednoho psa, nechat se unést komárem, který psa kousl, a vrátit se k jinému psovi (prostřednictvím dalšího komářího kousnutí), aby vyrostl, rozmnožil se a dokončil svůj život. Vzhledem ke složitosti vektoru sr
