Komu bys svěřil svůj život? Není to otázka, na kterou musí mnoho z nás každý den odpovídat. Pro Rosie West v Exeteru však není pochyb, na koho by se obrátila:je to Barnabus, její pohledný čokoládový labrador a asistenční pes. Je to hrdinný čtyřnohý společník, kterému ona říká ‚můj milující, starostlivý, zábavný, nadýchaný stín‘.
Rosie bylo pouhých 11 let, když jí byl diagnostikován vzácný a vysilující stav nazývaný syndrom komplexní regionální bolesti (CRPS) spolu s neurologickým onemocněním dystonie. To znamená, že používá invalidní vozík a její tělo, které je sevřené v křeči, neustále bolí. Rosie se téměř ve všem spoléhala na rodinu a pečovatele a léta před tím, než se Barnabus objevil, považovala za mimořádně tvrdá. ‚Neměla jsem žádnou naději,‘ říká. ‚Ztratila jsem život, který jsem znala jako mladá, šťastná a zdravá dívka, a stala jsem se někým, kdo potřebuje neustálou péči, hospitalizaci a operaci.‘
Přesto se Rosie věnovala své vášni a začala studovat filmová studia na Falmouth University. Během studií v roce 2013 se dozvěděla několik zpráv, po kterých toužila:skončilo její tříleté čekání na asistenčního psa od charitativní organizace Canine Partners.
Tento pes, Barnabus, již dokončil 16měsíční intenzivní program výcviku asistenčních psů speciálně navržený pro potřeby Rosie v oblasti postižení. ‚Není divu, že byl ‚mým Barnabusem‘ od chvíle, kdy jsme se potkali,“ říká.
Rosie strávila dva týdny školením s Barnabusem v rezidenčním centru Canine Partners ve West Sussex:učila se příkazy, zjišťovala, jak se o Barnabuse starat, a zjišťovala, co ho motivuje. „Je to jídlo, samozřejmě,“ směje se. Pan B (jak je také známý) miluje banán a dokáže si ho dokonce sám oloupat.
Asistenční psi mohou být vycvičeni tak, aby poskytovali podporu svým majitelům mnoha různými způsoby. V Barnabusově případě jeho dlouhý seznam pečovatelských povinností zahrnuje sbírání všeho, co Rosie upustí, a dává to zpět; otevírání a zavírání dveří, zásuvek a oken; utírání podlahy hadříkem; splachování toalety; pomoc Rosie s oblékáním a svlékáním; a přinesl jí léky. Dokáže dokonce odepnout popruhy na její invalidní vozík a sundat jí boty a ponožky!
Barnabus se také naučil nazpaměť obchod Rosie’s supermarketu a dokáže si z regálu vybrat požadované položky – k velkému úžasu přihlížejících. Může dokonce použít bankomat, pokud má trochu pomoci s číslem PIN:vložení karty Rosie, odebrání karty a vyzvednutí hotovosti. Pokud Rosie někdy vypadne z invalidního vozíku, přinese jí telefon, aby mohla zavolat pomoc, a lehne si k ní, aby jí poskytl pohodlí, stabilitu a teplo, dokud nedorazí. „Dokonce miluje nakupování oblečení,“ usmívá se Rosie. ‚Je to dokonalý metrosexuál!‘
Když Rosie říká, že mít Barnabuse změní život, není to podcenění. Nepochybuje o tom, že intuitivně vycítí, když se chystá dostat záchvat křeče. Tyto epizody, které mohou trvat až dvě hodiny, způsobí, že se Rosiiny svaly napnou a zkroutí, čímž hrozí vykloubení kloubů nebo dokonce udušení. „Deset minut předtím, než to začne, mě Barnabus začne napjatě sledovat, jako by se naladil na změnu v mé mozkové aktivitě,“ říká Rosie. ‚Pobízí mě, abych se přesunul někam do bezpečí, a používá svou váhu, aby mě během útoku držel dole, abych se náhodou nezranil.‘
Když je pan B v pracovním režimu, má na sobě fialovou vestu, která říká:„Prosím, nerozptylujte mě.“ Užívá si každou minutu svých povinností v oblasti asistenčního psa, ale také má spoustu času a mazlí se s Rosie jako studna. „Barnabus je velmi přítulný a přítulný chlapec, ale ví, že mě hodně bolí, takže je ke mně velmi jemný,“ říká.
Jako většina labradorů má i Barnabus hravou stránku a baví ho hra. „Miluje své hračky na přetahování lanem,“ říká Rosie. „Někdy si připevním plyšovou hračku na vodítko vzadu na invalidním vozíku a vyrazím tak rychle, jak jen můžu, s Barnabusem, který mě pronásleduje. Na každodenních procházkách si může hrát s ostatními psy a rád si kolem sebe pořádně čmuchá a plácne se v řece.‘
Dvojici sdílí vzájemné pouto porozumění, které přesahuje slova. Když mu bylo pět let, Barnabusovi diagnostikovali rakovinný nádor na obličeji a pomocí operace a léčby s ním dvakrát bojoval. „Představa, že ztratím svého nejlepšího přítele – a svou nezávislost – byla zničující,“ říká Rosie. „Když jsem viděl, jak můj chlapec beze strachu prošel vším a vyšel na druhou stranu, stále s obrovskou touhou po životě, povzbuzuje mě, abych byl silný. Barnabus má teď trochu křivý nos a stočený ret, ale pro mě je ještě roztomilejší.‘
Barnabus je dokladem hrdinských schopností našich čtyřnohých přátel a také pečovatelských schopností asistenčního psa. A jakmile odejde z aktivní služby, zůstane dál s Rosie, jejími dvěma kočkami a jejím morčetem. „Dal mi nezávislost a udělal ze mě mě znovu,“ říká. „Díky němu nejsem jen postižená dívka. Kdysi jsem se cítil provinile, když jsem žádal o pomoc, ale s Barnabusem nic z toho není. Chce být kolem mě. Vykouzlí mi úsměv na tváři a udělá život jasnějším. Jsme skutečné partnerství.‘
Je normální, že pes čas od času kašle. Stejně jako lidé i psi kašlou, aby si pročistili hrdla a lépe dýchali, ale když se kašel zesílí a je doprovázen sípáním, je to, když se věci stanou vážnými. Pes kašlání a sípání může být příznakem řady různých zdravotních stavů, z nichž některé jsou vážnější n
S příchodem léta bude spousta z nás trávit více času nasáváním sluníčka venku se svými psy. Se vším tím časem stráveným v minulém roce doma by mnozí z nás mohli využít i tu extra dávku vitamínu D! Vitamín D je známý jako „sluneční vitamín“, protože je přirozeně produkován naším tělem vystavením slun
