Včera to byl rok, co Charlie dorazil do Kansas City. Možná si vzpomínáte, že jsme s mámou odletěli do Charlotte, NC, pak jsme se na oběd setkali s Lorou Tesh ze Soulmate Ragdolls v Salisbury, NC. Po obědě jsme jeli zpět do jejího domova/chovatelské stanice, vyzvednout Charlieho Mana a setkat se s Chiggy Poo.
Chiggy (Trigg) byl tak malý! Stejně tak Charlie, ale ve srovnání s Charliem byl tak malý a bylo to poprvé, co se setkali – samozřejmě, že by si to nepamatovali.
Bylo těžké opustit Chiggyho ten den, ale věděl jsem, že se za měsíc vrátím, abych ho získal.
Onehdy mě napadlo, že by bylo zábavné dát Charlieho do Sherpa Sport Duffle, ve kterém jsem ho přivezl domů.
Tady je Charlie v letadle 16. října 2009:
A tady je dnes Charlie v letadle:
Také jsem se rozhodl, že na fotkách nemusí být vidět, jak je velký v porovnání s tím, jak byl malý – a tak jsem se rozhodl ho natočit v nosiči:
Je úžasné, jak rychle rostou, jak ztmavnou a jak si je můžete zamilovat ještě víc. Pamatuji si, jak jsem se díval do těch Charlieho očí vloni 15. října a říkal si:"Ještě tě ani neznám." a taky si myslet, že za rok se podívám na jeho fotky v tom věku a uvidím ho na nich. Nejsem si jistý, jestli to dává smysl nebo ne – ale když se dívám na fotky Ragsových koťat, vidím ho na nich.
Jak to, proboha, už je to deset let, co jsem držel hadry. 27. března (před třemi dny) jsem se vrátil domů z 2týdenní cesty po Velké Británii a Irsku a 15 dní jsem nedržel kočku. Hrubý. Kočka na fotce nahoře byl můj hadr a on je důvodem, proč jsou zde tyto stránky – proč čtete tento blogový příspěv
Před více než měsícem jsem měl nečekanou cestu k nouzovému veterináři, Mission Veterinary Emergency &Specialty, s Charliem, mým 10letým tuleňem s hořící kočkou Ragdoll. Vrátil jsem se domů po 2,5 hodině jízdy z domu mých rodičů u jezera. Charlie a Trigg jsou na tu cestu vždy ve svých nosičích v zad
