Chtěl jsem někoho, kdo by pochválil mé Flame Point Himalayan, šel jsem na internet a našel jsem kotě Flame Point Ragdoll na chovatelská stanice Lone Rock. Blaze si užil nádherné kotě v prostředí, které by každá kočka ráda nazvala domovem. V den, kdy jsem ho zvedl, jsem ho musel dostat z palmy. V místnosti, která byla tak čistá, že jste si mohli sednout a povečeřet, byla každá hračka, kterou si kočka nebo člověk dokáže představit. Samci a samice byli chováni odděleně, nové matky měly vlastní pokoj. Bylo zřejmé, že chovatelce na jejích kočkách opravdu záleželo – dokonce jsem potkal Blazeovu matku a otce a trávil jsem čas hraním si s koťaty, abych je zvykl na lidi.
Blaze miloval všechny a všechno. Bál jsem se, že ho někdo ukradne, protože ho mohl sebrat každý a on se nebál proniknout do cizích bytů. Byl nalezen na pohovkách v podivných bytech a jedna paní ho našla na své posteli. Vždycky jsem říkal, že když potká myš, pozve ji domů na oběd. Blazeova láska ke zvířatům ho jednou dostala do problémů. Než jsem si pořídila Smokeyho (osmiletého siamského čokoládového hrotu), potkala jsem paní, která se snažila najít domov pro své bangelské kočky, protože měla rakovinu a nemohla se o ně nadále starat. Cítím se zamilovaná do Tawny Rose, která měla velké zelené oči a nádherné tmavé pruhy. Můj plán byl přivést ji domů a nechat ji v jednom pokoji, dokud si nezvykne na kluky. Blaze se přikradl a začal ji olizovat na hlavě. Myslím, že ji napůl vyděsil k smrti. Zpočátku to bylo jen verbální. Pokaždé, když ho uviděla, měla toho hodně co říct (vypadal jen šokovaně), ale pak ho jednou v noci začala mlátit – nikdy na ni nezvedl tlapu – dokonalý gentleman, jeho matka ho naučila dobře. děvčata nebiješ. Další den jsem ji vzal zpět k jejímu chovateli – dostala dobrý domov u jedné kočičí rodiny, kde by mohla být královnou.
Celé léto jsem byl nemocný s krevními sraženinami a Blaze byl můj stálý společník. Flame a Smokey se starali o to, abych se necítil dobře, ale hlavně proto, že jsem ležel na gauči, kde si normálně zdřímli. Zdálo se, že Blaze pochopil, že potřebuji zvláštní pozornost, a dal mi tolik lásky jako já jemu.
Dvanáctého dne ráno byl v pořádku. Snědl jeho snídani a pokusil se začít bojovat se Smokeym. Rád se rval, ale byl to největší kuře, takže ve chvíli, kdy k němu Smokey zvedl tlapu, byl pryč. Díval se na poličku s plyšovými medvídky – rád šel nahoru a seděl s medvědy, ale kdyby tu náhodou někdo seděl, chtěl by, prostě to odkopne. Protože někteří medvědi jsou cenní, moc mě tento nápad nezajímal a kamarád řekl, ať si vezmu láhev a postříkám ho vodou. Nefungovalo to, má rád vodu!
Odpoledne zvracel, a když to nepřestalo, vzal jsem ho k veterináři. Jsem si jist, že veterinář se divil, proč jsme tam, když skákal od vyšetřovacího stolu na stůl a vrněl tak hlasitě, že nemohla poslouchat jeho srdce a nedělala žádný rozruch, když mu měřila teplotu. Rozhodli jsme se udělat nějaké krevní testy, abychom se ujistili, že je v pořádku, a zjistili, že má slinivku. Veterinář navrhl přivést ho na iv léčbu a antibiotika. Nereagoval na léčbu a v sobotu nám veterinář řekl, že bychom měli udělat rentgen, abychom zjistili, zda na slinivce není nádor. Nádor nenašla, ale mezi plícemi a žebry našla spoustu tekutiny – stav, který považovala za velmi vážný. Zeptal jsem se, jestli umře, a ona možná sid a byla by to pomalá bolestivá smrt. Nemohla bych to udělat muži, kterého jsem tolik milovala a který mi na oplátku dal tolik lásky. V sobotu jsem vyzvedl jeho popel a on sedí na polici s vlajkou z pohřbu mého manžela.
Chci dalšího Ragdolla. Flame a Smokey (zejména Smokey) se opravdu snaží být útěchou, ale prostě nemají talent vědět, co potřebuji, jako Blaze. Ukázal jsem mu kanystr, který obsahuje Blazeův popel, a věřím, že Smokey plakal. Lehl si vedle mě, položil si hlavu na hruď a vydal trochu vzlykavé zvuky.
Pokud má někdo Ragdolla, který potřebuje milující domov, rád bych o něm slyšel.
Saxon (aka Meriwidoz Saks 5th Avenue) k nám přišel v srpnu 2009 poté, co jsme se s Peg Horne Nelson rozhodli, že Bastien potřebuje společníka v jeho věku. Moje kočky jsou starší (11-12 let, kromě Shamana, kterému je asi šest, ale který by se nikdy neodvážil hrát si s jinou kočkou – je příliš zaneprá
Kaluha (nebo Kaluha Baluha, jak mu říkám) k nám přišel letos v létě (2011), když se jeho majitelé museli odstěhovat z USA a nemohli si dovolit vzít s sebou své čtyři kočky – Wrigley, Sam, BaileyGirl a Kaluhu. Když jsem potkal majitelku s kočkami, které seděly na zadním sedadle a dívaly se na mě, oka