Mému chlapci Amosovi Mojžíšovi budou 22. listopadu dva roky. Amos rychle převzal kontrolu nad domem a od svého příchodu se své říše nevzdal. Je docela nezávislý, ale vždy se mnou v pokoji. Mám Amose z Bentley’s Rags, jižně od Jacksonu, Mississippi. Slečna Dot byla nejlepší a Amos je nadále chlapcem z jihu v severovýchodní Louisianě. Pojmenovat Amose bylo asi nejtěžší na celém procesu. Chtěl jsem jméno, které by bylo jiné, ale mělo vazby na Louisianu. Prošel jsem celým fotbalovým týmem LSU a také New Orleans Saints. Nakonec jsem se v 70. letech rozhodl pro Amose Mosese z písně Jerryho Reeda. Když se teď podívám na Amose, možná bych měl zvážit Fats Domino jako možnost.
Jako většinu Ragdollů mě Amos okamžitě chytil za srdce a nedokážu si bez něj představit den. V našem malém městě je jakousi novinkou, protože nosí kočičí bundu, někdy dres Saints, chodí s vodítkem a miluje jízdu v autě. Zkoušeli jsme nacvakávací postroj, ale příliš jsem se s tím potýkal. Milujeme bundu Mynwood Cat Jacket, protože se snadno obléká, je bezpečná, a to mě uklidňuje. Bundy jsou vyrobeny na míru a plemenu kočky. Amos přitahuje velkou pozornost ve zverimexu a veterináři svou bundou a vodítkem, když mě sleduje, leží vedle mě na lavičce nebo na podlaze vedle mých nohou. Sleduje, jak se všichni psi chovají jako, no, jako psi. Lidé jsou šokováni a říkají „je něco, co nevidíte každý den“, když si uvědomí, že je to kočka na vodítku, která není v přepravce, a žasnou, že se nerozčiluje a nesyčí na psy. Jen je sleduje a očichává jejich nos, když ho přijdou zkontrolovat.
Amos a já si hrajeme na honičku a na schovávanou po domě. Když mě najde, zatleskám rukama a on mi skočí do náruče. Četla jsem, že Ragdollové mohou upadnout do deprese, pokud je necháte sami a bojí se, že je Amos osamělý nebo že je osamělý, zatímco já jsem pryč 10 hodin denně. Loni v září jsem Amosovi adoptovala záchranné kotě, abych mu dělala společnost, když jsem mimo domov. Stali se z nich rychlí přátelé a nejlepší kamarádi. Hot Rod byl pro Amose skvělým společníkem a skvělým přírůstkem do naší rodiny.
Podle obrázků poznáte, že když Amos není venku, chce být venku. Krmím ptáky poblíž přední verandy, takže on a Hot Rod mohou pozorovat ptáky a veverky. Amos dává přednost tomu, aby bylo okno pootevřené, aby mohl přilepit nos k obrazovce a podívat se ven. Mají kočičího kamaráda Andyho Rooneyho, který k nim čas od času přijde na návštěvu. Bude trávit hodiny koukáním z okna, během přestávek ve spánku a klokotat na ptáky nebo sledovat sousedské psy, jak procházejí. Řekl jsem, že se měl narodit jako kočka. Ven chodí jen na vodítku nebo se poflakuje ve stanu. Trávíme hodiny sezením venku na verandě nebo běháním po dvoře se mnou v závěsu. Nedávno vůbec poprvé vyběhl na strom. Myslím, že nás to oba překvapilo.
Amos má vybíravý žaludek a není potřeba ho moc naštvat. Jediné jídlo pro „lidi“, které bude jíst, je pár vloček s otrubami, když budu jíst cereálie. Asi před pěti měsíci jsem četl o výhodách konzervované bio dýně. Milují ji dvakrát denně a udržuje trávicí systém ve špičkovém provozním stavu.
Zatímco Amos obvykle „miluje“ podle svých podmínek, k malým dětem je extrémně trpělivý a jemný. Je velmi zvědavý a bude vedle nich ležet, dovolí jim ho hladit a milovat. Dává mi vědět, kdy je čas jít spát, každé ráno mě budí, tady není potřeba budíka a každé odpoledne mě vítá u dveří. Je to skvělý společník.
Na tomto webu jsem si udělal pár dobrých přátel Ragdoll a naučil jsem se toho strašně moc čtením fór. Každý Ragdoll, kterého jsem kdy viděl, byl nádherný kocourek a každá kočka vlastnila svou rodinu. Ragdollové jsou opravdu výjimečná stvoření a počítám své šťastné hvězdy, mám to štěstí, že mě jedna vlastní.
Saxon (aka Meriwidoz Saks 5th Avenue) k nám přišel v srpnu 2009 poté, co jsme se s Peg Horne Nelson rozhodli, že Bastien potřebuje společníka v jeho věku. Moje kočky jsou starší (11-12 let, kromě Shamana, kterému je asi šest, ale který by se nikdy neodvážil hrát si s jinou kočkou – je příliš zaneprá
Kaluha (nebo Kaluha Baluha, jak mu říkám) k nám přišel letos v létě (2011), když se jeho majitelé museli odstěhovat z USA a nemohli si dovolit vzít s sebou své čtyři kočky – Wrigley, Sam, BaileyGirl a Kaluhu. Když jsem potkal majitelku s kočkami, které seděly na zadním sedadle a dívaly se na mě, oka