Nevěděl jsem o kočkách Ragdoll, dokud jsem nezaslechl, jak o nich kolega mluví. Má dceru se speciálními potřebami a chtěla kočku, která by byla k její dceři přátelská a milující. Ptal jsem se jí na to, ale víc mi o nich říct nemohla. Tak jsem je našel do Googlu a dozvěděl se o nich víc. Prožívala jsem také krušné období v práci a byla jsem velmi vystresovaná. Slyšel jsem, že mít domácího mazlíčka může být užitečné pro vystresované lidi, a ragdollové mi připadali jako dobrá volba. Šla jsem domů a řekla jsem manželovi, že pro svůj zdravý rozum potřebuji kočku. Byl poněkud neochotný, ale viděl, jak moc se v práci trápím, a souhlasil. Od té doby, co je náš byt, jsme si psa nepořídili spíše malý a nemáme dvůr. V zimním období také nejsme příliš na venčení psů. Našel jsem chovatele Muncie Indiana, který byl asi 3 hodiny od mého domova. Zůstalo jí jedno kotě, chlapec, kterému bylo 17 týdnů. Narodil se 17. července 2010. Poslala mi fotku a já se zamiloval. Byl drahý! Požádala o 500 dolarů a on už byl vykastrovaný a dostal injekci. Chovatel slíbil, že je přihlášený a že jeho papíry dostanu, až si ho vyzvednu. Jeli jsme dolů a dostali jsme ho na Nový rok 2011. Chovatelka vypadala divně a řekla, že mi pošle papíry poštou, že neposlala získejte je ještě od státu. Nic lepšího jsem neznal, tak jsme zaplatili a vzali ho domů. První hodinu mňoukal a pak se usadil a spal. První tři dny, co byl v našem bytě, se schovával pod postelí nebo ve skříni. Seděl jsem na podlaze a mluvil s ním a díval jsem se na něj pod postelí. Postupně se dostal do pohody a s péřovou hračkou na klacku jsem ho vylákal ven do obýváku. Nemohl odolat hraní! A nikdy jsem od chovatele nedostal žádné papíry.
Ohledně jeho jména jsme měli zpočátku problém se rozhodnout. Můj manžel navrhl „Muncie“, což jsem vetoval. Také se mu líbilo jméno „George“ z kresleného psa, který měl malé kotě:„Budu ho držet, budu ho hladit, budu mu říkat George“. Ani já jsem z toho jména nebyla blázen, a tak mi můj manžel řekl o kočce kamaráda z dávné minulosti, která byla velmi cool kočka jménem Hawkeye. Také mi to připomnělo MASH, televizní pořad, takže jsem souhlasil.
Hawkeye nám dává tolik radosti a smíchu, jsem za něj vděčný každý den. Poté, co se u nás a v našem domě uvelebil, začal spát na mém polštáři nad mou hlavou. Miloval jsem to! To trvalo asi 6 měsíců a pak začal spát na jiných místech. Rád si hraje s peříčky na provázku/tyčce, s malými gumovými fotbalovými míčky, které dostáváme ve zverimexu, a hraje si na schovávanou. Můj 25letý syn Tyler žije na postgraduální škole ve Wisconsinu, a když ho navštíví, rád si hraje s Hawkeyem na schovávanou. Tyler začne pronásledovat Hawkeye a říká:"Dostanu to koťátko!" a Hawkeye běží do ložnice a schovává se pod postelí nebo ve skříni. Tyler řekne:"Mám tě!" a pak Tyler vyběhne z místnosti schovat se jinam a Hawkeye vyběhne a bude ho hledat. Bude to trvat až 20 minut! Tak rozkošný! Tuto hru hraji také s Hawkeyem.
Hawkeye také rád trefuje tlapou do gumových fotbalových míčů, které po něm zvracíme, když se posadí horní část naší knihovny. Má skvělou koordinaci očí a tlapek! Odpaluje míče a je v tom docela dobrý. Jsem jeho osoba a on mě pronásleduje po celém bytě, když samozřejmě nespí. V koupelně, v ložnici, ať jsem kdekoli, půjde za mnou. Nebude mi sedět na klíně, i když se mnou bude sdílet spodní část křesla. S mým manželem a mnou spát nebude (myslím, že se bojí, že ho můj manžel rozdrtí), ale bude mě budit uprostřed noci na přitulení a polibky. Hawkeye na mě mňouká, když si chce hrát, nebo když cítí, že potřebuje čerstvé jídlo nebo pamlsky.
Krmím ho Gravy Lovers Fancy Feast v plechovce. Přečetl jsem si stránku Catinfo.org, kterou doporučila Jenny, a přešel jsem ze suchého krmiva, které s ním dostal od chovatele, na mokré krmivo Fancy Feast. Také miluje pamlsky (jeho oblíbená je příchuť Whisker Lickin’s Tuna). Taky mu občas dávám pamlsky Greenies na kudrlinky. Mám na něj zdravotní pojištění pro domácí mazlíčky a chodí na prohlídky dvakrát ročně a na čištění zubů a na prohlídky jednou za rok. Je mikročipovaný.
Bydlím v bytě s foyer a venkovními zamčenými dveřmi a také našimi vnitřními dveřmi. Jednou za čas vidí příležitost a vyřítí se mezi naše nohy a běží dolů z foyer a nahoru do nejvyššího (třetího) patra. Musím vyběhnout po schodech a zahnat ho do kouta a nesu ho ze schodů pod paží jako fotbalový míč a předstírám, že ho zahanbuji, že vyběhl ze dveří. Jeho další oblíbenou činností je veverka, která hlídá naše dveře na terasu. Veverky (Charlie a George) vědí, že se nemůže dostat přes síťové dveře, a posmívají se mu tím, že jedí arašídy, které jsem tam dal přímo před něj. Cvrliká a pronásleduje je a občas ke mně přiběhne a zamňouká a vypráví mi o těch otravných veverkách. Má rád také ptáky, ale v zimě jich není tolik. Je radostí a do našich životů toho tolik přidal. A po tom roce se pro mě práce hodně zlepšila.
Máte kotě nebo kočku Ragdoll? Zvažte odeslání své kočky! Pokyny k odeslání Ragdoll of the Week
Tady je Princey, 19 let. Je to lidská kočka. Můžete ho vidět, jak čeká na mořské řasy na vrcholu nádoby. Moje hospodyně nechala mořské řasy, které koupila, a před 15 lety je spolkla. Je náročný, charakterní a k smrti mě miluje. Má dva domy – jeden na Manhattanu (byt) a v Southamptonu a nenávidí
Maximus Feliciano Ray Maxovi bylo 12 týdnů, když jsem ho koupil. Narodil se 15. září 2016, vyzvedl jsem si ho v lednu 2017. Padl jsem až po uši. Mám celé koťátko, byl to můj vánoční dárek od manžela. Nakonec jsem ho po dlouhé kontroverzi přiměl, aby souhlasil s kočkou. Musel jsem udělat všechny