Apollo – Ragdoll týdne

Apollo – zachráněná kočka ragdoll tuleně

Jednoho dne jsme s rodinou (stále bydlím doma) šli do našeho místního zverimexu vyzvednout pár věcí pro mé myši. Tento obchod se zvířaty má sekci pro záchranářské kočky/koťata, která pocházejí z organizace Animal Welfare League a jsou připravena k adopci. Tolikrát jsem byl ve zverimexu, ale ani jednou jsem si nevšiml adoptivních koček (čistě proto, že mi to trhá srdce, když vím, že si je nemůžu vzít domů...), ale tento konkrétní den jsme se se sestrou rozhodly podívat se, jaké kočky mají k adopci. A to byl den, který změnil naše životy! Jmenují se Yang (Siamese) a Apollo, a aby je mohli adoptovat, potřebovali jít domů jako pár. Byli tam 2 týdny předtím, než jsme je navštívili, a nikdo nenabízel. Možná to bylo tím, že je potřebovali vzít domů společně, nebo možná proto, že Yang má FIV, že je nikdo nechtěl vzít. Vyděšený Apollón byl schoulený ve své kočičím pelíšku přímo v zadní části klece, ale když nás viděl přistupovat ke kleci, dychtivě nás pozdravil třením o klec a sladkým mňoukáním. Když jsem ho viděl, věděl jsem, že je můj. Popadl jsem mámu a donutil ji, aby přišla a podívala se na ně dva, řekla:„Nepotřebujeme je.. Nemůžeme si je dovolit. Někdo je vezme…“ nicméně jsem věděl, že ona věděla, že jsou předurčeni být našimi kožešinovými miminky. Odešli jsme ze zverimexu, moje máma zjevně „přemýšlela“ a já; no, v hysterickém stavu, protože mi ten den nebylo dovoleno je přivést domů. Pamatuji si, že konkrétně jsem ten večer ležel na posteli své maminky a prosil ji, aby nám je dovolila koupit, chtělo to hodně přesvědčování. Bál jsem se, že si je někdo vezme domů, chtěl jsem být ten, kdo je bude režimovat! Druhý den ráno jsme se s mámou probudily velmi brzy a spěchaly dolů do zverimexu, myslím, že ještě předtím, než bylo otevřeno, haha! Apollo (a Yang) tam stále byli, takže moje máma za ně zaplatila a řekla, že je vyzvedneme později odpoledne.

Před Apollem jsem nikdy nevlastnil ragdolla a nikdy jsem s ním nebyl v kontaktu, takže jsem toto plemeno neznal. Ale jakmile jsem Apolla viděl, věděl jsem, že jeho plemeno je pro mě a mou rodinu perfektní, a měl jsem pravdu. Je prostě dokonalý. Kromě toho...jak by ses mohl nerozplývat nad jeho malou tvářičkou?!

Apollonovi je rok. Adoptovali jsme ho, když mu bylo asi 9 měsíců, takže jsme si ještě museli užít pár jeho malých kotěcích měsíců a milníků a jsem opravdu ráda, že jsem to mohla být já, kdo s ním oslaví jeho úplně první narozeniny.

Pokud existuje něco, co Apollo rád dělá, jsou to řeči! V tomto domě s ním není nikdy klid. Pořád mluví, ale je to hezké, protože když jsem každý den sama doma, cítím se méně osamělá! Jsem si jist, že každý majitel koček může pochopit, že je to nepříjemné (někdy), když nejsou zticha; je krásné mít chlupatého nejlepšího přítele, se kterým si můžete popovídat. Není to aktivní kočka, ale má drobné návaly energie, kde se zblázní, ale obvykle to netrvá dlouho, pak je venku jako světlo! Není to ani kočka na klíně, z čehož doufám, že nakonec vyroste. Ale rád se choulí vedle nás na obýváku, pomalu si zvyká na to, abychom mu dali náklonnost.

Abych odpověděl na otázku o YouTube – není na YouTube! Ale je na Instagramu! @yangandapollo hehe.

Existuje milion věcí, které bych určitě doporučil ostatním majitelům ragdollů, ale z mé zkušenosti (a jsem si jistý, že to tolik majitelů pochopí), že byste své kočce mohli koupit hračku za 30 dolarů a ona by si stejně hrála s kouskem srolovaného nahoru alobal. 100% kupte svému kožíšku měkkou, nadýchanou deku. Apollo jich má mnoho a všechny je miluje! Jednou z jeho oblíbených hraček jsou ty malé chlupaté myšky, které stojí asi 2 dolary ze zverimexu, MILUJE je! Naši jsou všichni bez ocasu a chybí jim uši a oči! Milují také staré kartonové krabice, dokonalé úkryty a také jim to dává něco, na co se mohou škrábat! Když už mluvíme o škrábání, Apollo miluje své! Rozhodně doporučuji.

Velmi dlouhý příběh, ale přesto doufám, že jste si čtení užili a zamilovali jste si mého malého Apolla!