Srpen 1991 byl pro Betty Kingovou, dobrovolnici Woods Humane Society v San Luis Obispo v Kalifornii, osudným měsícem. Tehdy se King poprvé setkal s Daymiem, tmavě šedým miniaturním pudlem.
„Když ho dívka v útulku zvedla, začal kašlat. Vypadal prostě hrozně,“ vzpomíná King, který pro humánní organizaci fotografoval adoptovatelné psy. "Věděl jsem, že bude utracen, pokud se neuzdraví," říká King. Rozhodla se tedy vzít nemocného pudla na místní veterinární kliniku k ošetření, uzdravit ho a pak mu najít domov. "Kdo by si nechtěl adoptovat krásného malého pudla?" říká King.
King ho přivedl domů a připravil mu postel v garáži, daleko od jejích ostatních psů, Bonnie, Springerova mixu, a Scubby, Lab mixu. "Nedovolila jsem mu vstoupit do domu se svými ostatními psy, protože jsem nevěděla, co má," říká. Pudl kašlal a kašlal, seděl se svěšenou hlavou, nevrtěl ocasem ani nepřišel na zavolání. Neštěkal ani nevydával hluk, kromě kašle. Měl i další nepřitažlivé známky špatného zdraví. Neustále si olizoval penis, což mu způsobovalo boláky, a když stál, nešel úplně zpátky do pochvy. Trpěl také průjmem a zvracením. "Byl ubohý," říká King.
King si hned domluvil schůzku s veterinářem v San Luis Obispo. Daymie se léčila na psí kašel a dostala injekci antibiotik. "Během několika příštích dnů se trochu zlepšil," říká King. Ale o několik dní později se stav Daymie znovu zhoršil. Daymie byla znovu ošetřena. Nejprve měl veterinář podezření na zhroucenou průdušnici, ale to se neprokázalo.
O několik návštěv později byla Daymie stále nemocná a stále silně kašlala, takže King zkusil jiného veterináře. Daymie byl podán prostředek na potlačení kašle, testován na vnitřní parazity a dostal více antibiotik. "Bylo to pro mě frustrující, protože v tuto chvíli to byl jen pes, kterého jsem chtěl pěstovat," říká King. "Snažil jsem se pro psa udělat to nejlepší." Ale neviděl jsem žádné zlepšení.“
„Došli jsme tak daleko“
V té době byla Daymie viděna veterinářem každý týden, buď kvůli kašli, průjmu, zvracení, letargii nebo bolavému penisu. "V tu chvíli si pamatuji, že jsem přišel do domu a posadil se," říká King. "Byl jsem opravdu frustrovaný a naštvaný. Řekla jsem svému manželovi:‚Nemohu toho psa dobře pořídit. nevím co mám dělat. Možná budeme muset zvážit, jestli ho nenecháme položit. Můj manžel řekl:‚Ne, dostali jsme se tak daleko, dejme mu šanci‘.“
King tedy oficiálně adoptoval nemocného pudla a dal mu jméno Daymie. Ukázalo se, že to byl obrovský závazek a náklady. King popisuje následujících šest let s pudlem jako „neustálý přísun léků na kašel, vnitřní parazity, infekce, horečky, oční problémy a problémy s játry“. Špatně jedl a často zvracel, co snědl. „Došlo to do bodu, kdy jsme ho krmili čímkoli, co by jedl,“ říká King. "Vždy jedl hodně salátu a zelí."
Během této doby, i když si užíval krátkých období s relativně malými příznaky, Pudl jako by jel po virtuální horské dráze špatného zdraví. Měl období příšerného kašle, kvůli kterému nemohla domácnost v noci spát. Často zvracel nebo měl průjem. Vydržel celé dny bez jídla a bez horečky, jen aby se tento stav sám vyřešil tak záhadně, jak se zdálo.
K jednomu údolí na horské dráze došlo v říjnu 1996, kdy Daymie podstoupila ultrazvuk jater a biopsii a byla jí diagnostikována zvětšená, zanícená játra. Veterinář předepsal léky vyrobené pro lidi. "Vzpomínám si, že jsme šli do drogerie pro tyhle věci." Bylo to 75 dolarů za malou lahvičku pilulek,“ říká King.
Další velký propad nastal v červnu 1997, kdy byla Daymiemu diagnostikována progresivní retinální atrofie (PRA), která obvykle vede ke slepotě. Vyskytuje se u mnoha plemen psů a převládá u toy a miniaturních pudlů. Tento genetický stav postihuje celou sítnici a je ekvivalentem retinitis pigmentosa.
Ale nejhlubší údolí na zdravotní horské dráze se objevilo v lednu 1998, kdy se Daymieho zdraví dramaticky zhoršilo. Podstoupil další jaterní biopsii, která ukázala, že jeho játra atrofovala; funkční jaterní tkáň zmizela a byla nahrazena jizvou.
Daymieho poslední šance?
Přibližně v tu dobu King náhodou sledoval televizní pořad, ve kterém moderátor dělal rozhovor s holistickým veterinářem. „V tu chvíli,“ říká King, „jsem se rozhodl, že vyhledám holistického veterináře. Byl jsem opravdu ohromen. Myslel jsem, že to zkusíme ještě jednou. Nic jiného s tímto psem nefungovalo. Nechtěla jsem se ho vzdát. Tím vším si prošel. Zaslouží si další pokus. Do značné míry jsme rezignovali na pravidelnou veterinární péči.“
King vyhledal na internetu adresář členů Americké holistické veterinární lékařské asociace (AHVMA) a našel jméno blízké holistické veterinářky, doktorky Diany Bochenski, na veterinární klinice Buellton v Buelltonu v Kalifornii. Dr. Bochenski je licencovaný veterinární lékař a je certifikován v klasické homeopatii Akademií veterinární homeopatie. King nechal poslat Bochenski všechny lékařské záznamy Daymie a ona připravila podrobnou lékařskou a behaviorální anamnézu pro lékařskou kontrolu před Daymieho jmenováním.
Dr. Bochenski se setkal s Kingem a Daymiem. "Strávila hodinu a půl mluvením s námi a zkoumáním Daymie," říká King. Krátce poté doktor Bochenski doporučil konkrétní lék. „Téměř okamžitě (po užití prvního homeopatického léku) se Daymieho hladina energie zvedla,“ říká King. "Začal jíst trochu víc jídla."
Podle veterinárních homeopatů, když je pacientovi podán správný lék, stimuluje tělo, aby se dalo zpět do pořádku, obnovilo přirozenou homeostázu těla. Dr. Bochenski vysvětluje tento proces jednoduchými termíny:V podstatě podáváte nepatrnou, nepatrnou dávku látky, která ve vysokých dávkách způsobí příznaky podobné příznakům, které vidíte u pacienta. Celé tělo reaguje na nápravu a „resetuje“ systémy, které byly mimo provoz.
"To je věc, která mě přivedla ke studiu homeopatie na prvním místě," říká Dr. Bochenski. "V alopatii opravdu neexistuje nic, co by stimulovalo tělo, aby se skutečně uzdravilo." Mnoho z těchto nemocí, se kterými se potýkáme, je velmi frustrujících, protože neexistuje žádný známý lék. Homeopatie však stimuluje léčebnou reakci těla, aby se samo opravilo, pokud je přítomno dostatek funkční tkáně. S homeopatií máte šanci, že nemoc skutečně odezní. Doporučil bych každému, aby si zachoval otevřenou mysl ohledně alternativních metod léčby, protože pro ně obvykle existuje dobrý a spolehlivý základ.“
Daymie se pod léčbou doktora Bochenského nadále zlepšuje. V posledních dvou letech dostal další dvě dávky stejného léku a s pomocí Dr. Bochenski sestavila pro Daymie speciální dietu, která zahrnuje organické smíšené obiloviny, zeleninu, vařené krůtí a kuřecí maso a doplňky stravy, jako je např. pšeničné klíčky, kvasnice a kostní moučka. King zjistil, že Daymie je alergický na rýži, olej a mléčné výrobky – díky těmto potravinám začíná kašlat.
Nicméně za poslední dva roky – na rozdíl od předchozích šesti let, Daymie nedostala žádné tradiční léky. Ve skutečnosti si je King jistý, že jeho játra poškodil nekonečný proud drog podávaných v reakci na příznaky onemocnění, které projevoval.
King skutečně získal zvláštní výjimku z požadavku jejího státu na vakcínu proti vzteklině pro Daymieho kvůli jeho onemocnění jater, takže jeho již tak zranitelný systém nemusí být vakcínou dále napadán.
Daymiin alopatický veterinář je ohromen tím, že miniaturní pudl je stále naživu, říká King, ale ona si tento triumf nenechává stoupnout do hlavy. S Daymiem říká:„Dáváme si to jeden den po druhém a jsme vždy rádi, když sní jídlo a pozdraví nás u dveří vrtěním ocasu.“
Virginia Parker Guidry je spisovatelka na volné noze ze San Diega v Kalifornii.
Jedna z mých nejhorších nočních můr majitele psa se nedávno stala skutečností. Nebo bych měl říct, že se to skoro splnilo. Mýval napadl mého psa a zranil ji, ale dokázal jsem jí zachránit život tím, že jsem mývala sám odrazil! I když to byla špatná zkušenost, nikdy jsem si nepředstavoval, s jakými p
Jak jsem popsal v červencovém vydání WDJ, v noci 1. června byl můj pes Ella, 11kilový norwichský teriér, napaden mývalem na mém dvorku. Naštěstí jsem se s mývalem dokázala ubránit sama a Ella vyvázla jen s bodnými ranami, které se po ošetření na pohotovostním veterináři rychle zahojily. Emocionálně
