Pan N je z velké části zdvořilý pejsek. Nekrade jídlo ze stolu ani z vaší ruky. S cizími lidmi se hezky zdraví. Když na něj zavoláte, většinu času se zastaví uprostřed pronásledování veverky. Ale když uvidí dalšího psa jít po ulici, stane se z něj ječící banshee. Nebo stejně býval.
V dnešní době se spoustou, spoustou a spoustou výcviku, pečlivým řízením a zvýšeným psím radarem je jeho překročení limitů málo a obvykle kvůli slepým rohům nebo tomu, že nejsem na druhém konci vodítka. Může chodit na výstavy, zkoušky a třídy bez větších problémů. Problémy působí právě procházky, kde je zvýšené riziko, že se psi rozběhnou nebo na flexi vodítku nebo na něj křičí zpoza plotu.
S panem N to není případ, kdy byste se báli nebo byli agresivní. Je to založené na frustraci. Opravdu chce toho druhého psa pozdravit. Pokud váš pes má být reaktivní, je to pravděpodobně nejlepší forma reaktivity, protože se alespoň nemusíte bát, že se váš pes vyděsí nebo na někoho zaútočí. Ale také to znamená, že je to nesmírně frustrující, protože si myslíte, že kdyby jen váš pes měl více impulzivní kontroly, procházky by nebyly hlasitým a stresujícím zážitkem. Mnohem více mi sympatizuje jeho separační úzkost, která pramení ze strachu.
Psí trenér se mě zeptal, čeho chci dosáhnout s ohledem na jeho reaktivitu. A řekl jsem, že jen chci, aby mohl klidně projít kolem jiného psa po stejném chodníku. Nepotřebuje umět zdravit klidně psy na vodítku, protože ho stejně zdravit psy na vodítku nenechám. Ani po něm nechci. Chci, aby existovalo jasné vymezení mezi dobou hraní a dobou procházky/práce.
Donedávna jsme ještě trčeli na protějším chodníku. Je to trochu těžké překlenutí, protože jinak bychom museli pravidelně chodit uprostřed ulice, abychom zkrátili jeho prahovou vzdálenost.
Tento víkend prošel pan N kolem tří samostatných psů v těsné blízkosti. Bez štěkání nebo výpadů a sotva zafunění. Jeden na přeplněné terase a dva na širokých stezkách. Byl jsem tak hrdý. Byl to okamžik svatého grálu. Pan N umí spoustu věcí. Umí hrát na klavír. Dokáže uklidit své hračky a dát je do krabice na hračky. Umí stojku. Nic. A myslím, že se nic nepřiblížilo množství času a úsilí vynaloženého na omezení jeho reaktivity na vodítku. Pravděpodobně jsme kvůli tomu za jeho život prošli sto kilo lahůdek.
Čeká nás ještě více práce. Pomohlo mu, že žádný ze psů, kolem kterých procházel, neměl zvláštní zájem se s ním setkat nebo štěkat. A v našem okolí to bude těžší, stejně jako zná všechny ty fleky se psy, kteří se prohánějí v plotě, když jde kolem. Ale my se tam dostaneme.
Lidé si často myslí, že reaktivní psi jsou „špatní“. Pan N se velmi snaží být dobrý. A je to hodný kluk. Ale teď to lidé uvidí pořád.
Není neobvyklé, že lidé, kteří žijí s mladými psy, naříkají nad vývojovou fází dospívajícího „divokého dítěte“ – kdy se psí mládě přirozeně začíná stávat trochu samostatnějším a někdy i mnohem aktivnějším. Samozřejmě, psí osobnosti leží na kontinuu od velmi klidné až po docela energickou. Někteří do
Reaktivita je běžně používaný termín ve světě chování a výcviku psů, ale někteří v naší profesi jej odsuzují, protože je to poněkud mlhavý deskriptor chování. Slovo „reaktivní“ se zvykne popisovat vše od psa, který při zazvonění párkrát zaštěká, až po psa, který se v přítomnosti svých spouštěčů prom
