Třída Onyxx:
Minulý týden jsem zapomněl dát aktualizaci o třídě Onyxx, takže tady je. Děti + agresivní pes se neukázali. Nejste si jisti, zda odešli nebo zda jen chyběli, ale byla to velmi poklidná třída. A docela milé. Onyxx byl první půlku hodiny trochu vycvičený, ale pak se usadil.
Trénovali jsme chůzi na volném vodítku, ve které Onyxx vyniká. Opravdu, pokud by byl tišší jen u jídla, byl by ve třídě perfektní. Dnes máme opět kurz a příští týden máme maturitní týden! Nemyslím si, že v této třídě by psi nosili šaty. Škoda. Zkoušel jsem fotit, ale tmavá místnost + tmavý pes + telefon nedělá hezké fotky.
Socializační návštěva železářství
Pan Třída N:
Navzdory tréninku je Onyxxovo odvolání pravděpodobně lepší než pan N (pokud máte jídlo/předstírejte, že jídlo máte). Protože Onyxx se nestará, jestli tam jsou jiní psi, lidé, veverky atd. Máte jídlo! Pan N chce jít všechny pozdravit.
Takže pan N půjde do třídy taky. Tento týden začínáme svolávací kurz (pokud nebude zrušen kvůli počasí!). Jsem nadšený, protože jsem celou věčnost (šest měsíců?) nechodil na hodinu s panem N a rád s ním pracuji a vidím, jak se mu v hlavě točí malá kolečka.
Jeho fotografické schopnosti jsou však dobré!
Zimní procházky:
Konečně nás tady v Oregonu čeká zima (alespoň pro nás). Dnes to bylo ve 20. letech s pořádnou dávkou větru. Také nás čeká varování před zimní bouří. Onyxx nevěří v chladné nebo vlhké podmínky, takže zůstal doma kromě rychlých přestávek v koupelně.
Sbalil jsem pana N do vrstev a vyrazili jsme. Docela snadno prochladne (malý pes, chlupy místo srsti a málo tělesného tuku), ale věří, že by měl chodit na procházky, ať se děje cokoliv. Některé dny, kdy je mi špatně nebo jsou příšerné povětrnostní podmínky, přemýšlím o tom, jak by bylo hezké mít psa jako Onyxx, který je dokonale spokojený zůstat doma. Z dlouhodobého hlediska je pro mě pan N dobrý. I když to znamená, že někdy trpím!
Šli jsme se projít do parku. Zpočátku to bylo trochu děsivé, protože tam nebyl nikdo jiný, koho bychom mohli vidět. Normálně si tam hrají děti, běhají a další pejskaři. Asi v půlce parku jsem zahlédl chlápka se dvěma laboratořemi(?), který aportoval z vodítka. Teď to není off-leash park. Bylo to velmi znepokojivé, protože to znamenalo, že jsme nemohli projít slušnou část parku, protože všude běhali psi a pan N byl rozrušený.
Zbytek parku byl ale klidný a jak to popisuje dcera mého přítele, „voněl jako Vánoce“ díky všem borovým větvím, které byly poházené. Pan N by se začal třást zimou, kdybychom stáli na jednom místě příliš dlouho, takže to byla svižná procházka. Až do bodu, kdy jsem měl problém pořídit tuto fotku, protože byl příliš studený. Chtěl však pokračovat v chůzi!
Rob byl jedním z vězňů v programu Pen Pals, když jsem tam před několika lety mluvil. Bylo příjemným překvapením vidět ho loni na podzim na konferenci trenérů Pet Professional Guild v Tampě na Floridě a mít možnost si popovídat. Z jeho komentářů je zřejmé, že program přispěl k jeho úspěšnému znovuzav
Byl to nejmilejší pes na světě. Nechtěl nic jiného než být se mnou a lidmi.“ Tak popisuje Vicki Holt, obyvatelka Seattlu ve státě Washington, Coppera, svého 12letého retrívra Chesapeake Bay. Bohužel i skvělí psi jsou postiženi zdravotními stavy vyžadujícími léčbu. A to je i případ tohoto měděně zba
