Příběh úspěchu bývalého vězně

Rob byl jedním z vězňů v programu Pen Pals, když jsem tam před několika lety mluvil. Bylo příjemným překvapením vidět ho loni na podzim na konferenci trenérů Pet Professional Guild v Tampě na Floridě a mít možnost si popovídat. Z jeho komentářů je zřejmé, že program přispěl k jeho úspěšnému znovuzavedení do společnosti. Rob v současné době spolupracuje s trenérem mentorů, aby získal další zkušenosti a znalosti v oblasti výcviku a chování psů.

Po konferenci jsem Roba kontaktoval a zeptal se, jestli bych s ním mohl udělat rozhovor pro tento článek. Rád se zúčastnil. Zatajili jsme jeho příjmení, abychom chránili jeho soukromí.

Pat Miller: Jak jste se dostal k uvěznění?

Rob: Před mnoha lety jsem byl spíše nezralý a sobecký a postrádal jsem jakýkoli smysl pro orientaci. S myslí plnou negativity a alkoholu jsem udělal něco nelaskavého a bezmyšlenkovitého.

Pat: Jak jste se dostal k programu vězeňských psů? Jak to ovlivnilo váš život, když jste byl ve vězení?

Rob: V roce 2007 byl v zařízení, kam jsem byl přidělen, zaveden program Pen Pals. Byl nastaven proces podávání žádostí, aby se určilo, kteří muži by se pro program nejlépe hodili. Přihlásil jsem se a v červenci toho roku jsem byl přijat a okamžitě jsem se přestěhoval do cely k jinému psovodovi. Tento pohyb byl pravděpodobně jedním z nejlepších kroků, které jsem kdy udělal, protože mi poskytl příležitost žít a dýchat výcvik psů 24 hodin denně.

Pat: Co se vám na programu líbilo?

Rob: Je toho tolik! Jedním z nejlepších je pocit úspěchu a vlastní hodnoty, který získáte, když pomůžete jinému živému tvorovi najít život plný štěstí, bezpečí a pohodlí.

Pat: Jak dlouho jste byli v programu? Kolik různých psů jste vycvičili?

Rob: V programu jsem byl od července 2007 do října 2014. Za tu dobu jsem pracoval s téměř 40 psy – jak s těmi, kteří byli do programu přivedeni, tak s těmi, které vlastnili zaměstnanci pracující v zařízení.

Pat: Byli všichni adoptováni? Bylo těžké to nechat jít?

Rob: Téměř všichni tito psi byli úspěšně adoptováni, se vzácnou výjimkou jednoho nebo dvou, kteří se nedokázali přizpůsobit vězeňskému prostředí kvůli extrémnímu strachu. Vždy bylo trochu těžké se vzdát – ale bylo uklidňující vědět, že půjdou do milujících domovů a bude o ně postaráno po zbytek života.

Pat: Byl nějaký konkrétní pes, který se vás dotýkal?

Rob: Všichni psi mě ovlivnili, ale nejvíce vyčníval Foxhound/Collie-mix jménem Woody. Byl prvním, s kým jsem pracoval a měl vážné problémy se strachem, a naučil mě víc než kdokoli jiný o strachu a chování a také o sobě.

Pat: Byly věci, které jste se v programu naučili a které vám pomohly s jinými aspekty vašeho života?

Rob: Díky programu jsem se toho hodně naučil. Jedním z nejdůležitějších je opustit staré, sobecké myšlení a otevřít své srdce a myšlenky ostatním. Poté, co mi byla svěřena vedoucí role v rámci programu, jsem byl schopen rozvíjet dovednosti tak cenné pro celý život, jako je skutečné naslouchání, řešení konfliktů a mluvení na veřejnosti, stejně jako být prostředníkem mezi personálem a vězni.

Pat: Máte v současné době nějaké trenérské pověření? Sledujete nějaké?

Rob: Jsem profesionálním členem Asociace profesionálních trenérů psů (APDT) a také hodnotitelem AKC Canine Good Citizen. V budoucnu budu možná usilovat o další certifikace a pověření, ale v tuto chvíli se snažím získat co nejvíce přímých zkušeností a porozumění ve vztahu ke všem aspektům školení, chování a podnikání.

Pat: Vědí vaši klienti, že jste byl ve vězení? Vytvořilo to pro vás nějaké překážky?

Rob: Někteří z klientů, se kterými jsem pracoval, vědí o mé minulosti a těm, kteří ano, to nevadí.

Pat: Co si myslíte o konferenci PPG?

Rob: Summit PPG byl neuvěřitelnou zkušeností, na kterou se budu dlouho s radostí ohlížet.

Pat: Je vaším plánem udělat z výcviku psů celoživotní kariéru?

Rob: Trénink zvířat je to, co bych rád dělal jako celoživotní kariéru. Tvrdě pracuji, abych splnil svůj sen.

Pat: Je ještě něco, co byste chtěli sdílet?

Rob: Rád bych poděkoval všem, kteří se na programu na všech úrovních podíleli. Doufám, že si uvědomí, jak úžasné je pro mě být součástí něčeho tak velkého a mocného.