Včera jsme odjeli z domova v 7 hodin ráno, abychom jeli do Purdue na Emmettovo další kolo testů.
Absolvoval krevní testy, rentgenové snímky a ultrazvuk jako součást kontroly chemoterapie. Jeho schůzka byla v 9:30, ale pak byly testy rozložené na celý den, takže jsme ho tam museli nechat celý den (což nesnáším).
Takže přeskočím na konec:Dosáhli jsme skvělých výsledků! Žádná progrese onemocnění, v což doufáme. Stále má ten žlučníkový kal, ale od jeho poslední prohlídky se nezměnil. Jeho hladiny ALT se znovu zvýšily, ale jeho onkolog řekl, že si z toho zatím nedělá starosti. Necháme jeho laboratoře znovu spustit za čtyři týdny, abychom zjistili, zda se to vůbec mění, a pak se za 10 týdnů vrátí do Purdue, aby zopakoval ultrazvuk.
Celkově vzato to bylo to, co jsme chtěli slyšet!
O tom ale tento příspěvek ve skutečnosti není. Dnes vám chci vyprávět o zajímavé zkušenosti, kterou jsme zažili v hale.
Dorazili jsme po téměř 2 a půl hodině jízdy a nechali jsme se ubytovat. Vestibul už byl pěkně zaplněný, ale na druhém konci poblíž toalet byla dvě sedadla pohromadě.
Posadili jsme se a John vstal a běžel do koupelny. Současně se žena naproti nám vrátila z odevzdání papírů. Když John odešel, Emmett se otočil, aby ho sledoval, jak odchází, a strčil zadek před židli této dámy.
"Můžu si přisednout?" zeptala se.
"Ach! Promiňte!" Řekl jsem. Zavolal jsem Emmettovo jméno, abych ho přiměl, aby se otočil směrem ke mně, a tak odhodil zadek z její židle. Ale nehýbala se. Stála přímo mezi a jen se na mě dívala.
"Můžu projít kolem?" zeptala se.
V tu chvíli jsem upřímně nezaregistroval nic zvláštního. Byl jsem zmatený. Podíval jsem se a ona měla mezi mou a její židlí víc než pár stop a byla hubená. Myslel jsem si, že chce, abych si utrhl židli, tak jsem se začal posouvat a ona řekla:"Je agresivní?" Ukázala na Emmetta a udělala malý krok vzad.
Žárovka.
"Ach! Ne! je velmi přátelský. Opravdu miluje všechny,“ řekl jsem. Žena mé odpovědi nevěřila. Obešla řadu židlí, aby na své místo přišla z opačné strany, ze strany nejvzdálenější od Emmetta.
Posadila se a zírala na něj. "Je to pitomec, že?"
Odpověděl jsem něco o něm, že je mix pit/hound, a ona řekla:"Není agresivní, pokud nejsou poblíž psi, že?"
Rozhlédl jsem se po hale. Psi byli doslova všude a Emmett se jen povaloval u mých nohou a vrtěl ocasem na tuto ženu.
"Ne," odpověděl jsem. "Je skvělý se psy. Opravdu miluje všechny:děti, psy, dokonce máme kočku. Ve skutečnosti nedávno odešel z práce s dětmi jako terapeutický pes. Je to milenec!“
Zeptala se:"Takže, věříš mu?"
"Stoprocentně."
Žádná odpověď.
John se vrátil z koupelny a posadil se. Podíval se na ženu, které to bylo tak zjevně nepříjemné – měla zkřížené ruce a nohy zastrčené pod židlí a nespouštěla oči z Emmetta – a podíval se na mě. "Řeknu ti to později," řekl jsem. V tu chvíli přišel technik, aby vyzvedl Emmetta. Vrtěl s ní, políbil ji a odklusal za ní, přestože se s ní nikdy předtím nesetkal.
Odešli jsme.
Žena tam nebyla, když jsme se vrátili, abychom Em vyzvedli.
Doufejme, že jeho nepřetržité vrtění dokázalo vložit malý malý čip do jejího brnění, ale kdo ví...
Ale to?
To je důvod, proč potřebujeme měsíc povědomí o pitbulech.
Dostali jsme Lilly jako společníka pro našeho prvního Ragdolla, Tylera. Tyler začal útočit na mé nohy (hravým, ale bolestivým způsobem) pokaždé, když jsem šel spát, a pak donekonečna a velmi žalostně mňoukal, takže jsme se rozhodli, že potřebuje dalšího společníka. Prvních pár dní poté, co jsme dos
Vzít svého psa k veterináři na klinické vyšetření může být skličující úkol. Od hostující bloggerky, Mandy Bular Lidé, kteří milují zvířata, se vždy starají o to, aby byli v nejlepším zdraví. Proto je nutné vzít svého oblíbeného společníka na běžnou kontrolu. Je nezbytné nosit s sebou některé z je
